Kdo nehraje, neprohraje…

22.05.2025 | Pod lupou

Málo platné, hokej snad vždycky byl, je a nejspíš ještě dlouho bude naším národním sportem. Tu a tam se sice nevyhneme sporům o to, zda to náhodou není spíš fotbal, ale v tom přece jen hrajeme na mezinárodní scéně něco jako druhé housle, zatímco v hokeji se bez nás neobejde žádný z turnajů evropského či světového formátu.

Přesto, nebo spíš právě proto, máme od týmů, které nás v jednotlivých kláních reprezentují, velká očekávání. Když se daří, svět se nám zdá být v pořádku. I sebedrobnější škobrtnutí v nás ale často vzbuzuje přehnané pochybnosti o tom, zda na to máme. Přitom ale všichni tušíme, že kde jeden vyhrává, druhý musí zákonitě prohrát, tedy že nemůže být vítěze v utkání, v němž by nebylo poraženého. Troufám si říct, že kdo nikdy neprohrál, nepozná pravou cenu vítězství.

To platí nejen ve sportu, ale i v životě. Snad proto je právě sport tak dobrou přípravou pro život se vším, co nás v něm postupně potkává. Nabízí nám radost a euforii ze zaslouženého úspěchu, ale nutí nás naučit se zvládat zklamání a nepodléhat beznaději. Učí nás, že nic není zadarmo, ale i to, že ani sebevětší úsilí a sebekontrola nemusí být vždycky po zásluze korunovány vítězstvím. To není o spravedlnosti, velkou úlohu tady hraje i náhoda, štěstí a celá řada dalších faktorů. Berme tedy sport jako nedílnou součást našeho života, jako příležitost porovnat vlastní síly s druhými, a konkrétně u ledního hokeje, který dnes logicky ve veřejném prostoru dominuje, s těmi nejlepšími na světě. 

V celém dodavatelském řetězci se v posledních letech, podobně jako v ledním hokeji, rodí nové hvězdy, na které by ještě nedávno nikdo nevsadil ani tu příslovečnou zlámanou grešli. Naopak řada těch, kdo dlouhá léta ve svých oborech určovali trend, dnes jen stěží obhajují své pozice na trhu. Věci se mění. Jednou jsi dole a jednou nahoře. To, co je na tom opravdu důležité, je odhodlání nevzdat se, schopnost poučit se z chyb a ambice vrátit se co nejdřív zase zpátky mezi ty nejlepší. Platí to ve sportu, v businessu i v životě. Prostě: „Když nemůžeš, tak přidej víc!“

Miroslav Rumler

Léto jako naděje…

Uplynulý týden nám přinesl letní slunovrat a s ním i první den astronomického léta, které je pro většinu z nás synonymem pro letní dovolené, prázdniny, cestování a příležitost na chvíli vypnout a užít si pár dnů s rodinou, vyjít nebo vyjet si do přírody, zajít si na oběd do zahrádky anebo si prostě jenom po ránu párkrát trochu přispat. Letní slunovrat však současně z logiky věci znamená, že dny nejen že se už letos dále přestanou prodlužovat a noci zkracovat, ale všechno je teď od soboty až do Vánoc vlastně přesně naopak. Máme tedy o důvod navíc na nic nečekat a využít každý okamžik k tomu užít si letní pohodu, pohyb někde venku, ať už je to v ulicích města, v kulisách venkova, nebo třeba daleko za hranicemi naší země.

Od prezidenta ke králi…

Zatímco minulý týden mi nabídnul velmi příjemné setkání s prezidentem České republiky v rámci oslav narozenin britského krále v zahradách ambasády pod hradbami Pražského hradu, včera jsem měl možnost potřást si rukou s nekorunovaným králem české logistiky v kulisách hradeb Nového Města pražského s výhledem na Vyšehrad.

Líná huba, holé neštěstí…

Je to sice trochu neomalený začátek pro úvodník, ale s událostí tohoto týdne opravdu úzce souvisí, tak se to pokusím vysvětlit. Včerejší den byl totiž sváteční, protože právě na 11. červen letos připadl termín oslavy narozenin britského panovníka, dnes tedy krále Karla III. Ne že by se před těmi lety právě jedenáctého června narodil, červen je však pro oslavu po právu považován ze celkově vhodnější než listopad, a tak se zkrátka slaví v červnu. U nás se slavilo na britské ambasádě pod hradbami pražských Hradčan, kde se sešlo na jedenáct stovek osobností, jež mají k Britům a Británii blíž než ostatní.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.