Když bublina praskne …

01.12.2022 | Pod lupou

Ilustrační foto

Pro ty šťastnější to bývaly akcie společností jako Coca-Cola, Ford, AT&T nebo Ben&Jerry´s, pro většinu z nás zase třeba spořitelní knížky se zaručeným úrokem. Byly to jistoty celých generací. Jistoty, které v lidech pomáhaly budovat důvěru, že jejich děti se jednou budou mít lépe než oni sami. Z peněz investovaných do smysluplných projektů vznikaly nové hodnoty. Těmi bylo celosvětově žádané zboží, kvalitní služby reálně přispívající ke kvalitě života, nebo třeba nové byty, nemocnice a divadla. Míra rizika tak byla přiměřená a odpovídala úrovni zhodnocení investovaných peněz. Dnes už jen málokdo ví, zda to bylo pouhé mávnutí kouzelného proutku, nebo snad okouzlení vizí pohádkového zbohatnutí v pyramidových projektech a tzv. letadlech všeho druhu, že modeí globalizovaná společnost od samotného počátku tohoto století své zraky nejvíce ze všeho upnula k virtuálním produktům a společnostem nápadně připomínajícím ikonické obchodníky s deštěm. V případě gigantického trhu s kryptoměnami, které navenek po léta působily jako příslovečné zlaté slepice, však dnes více než kdykoliv dříve platí úsloví o neexistenci stromu, který by rostl až do nebe. Procitnutí z mnohaleté kryptoeufórie bude pro řadu lidí jistě spojené s nepříjemnou, a hlavně velmi drahou kocovinou. Pro většinu ale možná jistým druhem úlevy. Prasknutí této virtuální bubliny by totiž mohlo uvolnit stavidla diskuzi o míře zneužívání kryptoměn pro nevysledovatelné toky peněz s nejasným původem, o nepředstavitelné energetické náročnosti jejich generování a o celé řadě dalších negativních vlivů pro společnost a životní prostředí. A jako bonus by nejistota vyvolaná děním na této surrealistické scéně mohla přispět ke zvýšení apetitu velkých, středních i těch nejmenších investorů vložit své peníze napříště pro změnu do projektů s potenciálem skutečně zlepšit kvalitu života, dokonalost modeích technologií, nebo třeba nabídku dnes nadmíru nedostatkových výrobků. To by jistě bylo fajn. Ale jestli se právě tohle podaří, to, jak podle Jirotky říkal František, manžel tety Kateřiny, ví Bůh …

Miroslav Rumler

Jen tak znát těch pár fíglů …

Těžko je dnes člověku psát o něčem jiném, než o perspektivách dalšího vývoje v rámci pavouka právě probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji. Výsledky, sestavy, posily, zranění, teploty v halách, sledování utkání vlastního týmu i těch druhých a hlavně nejrůznější odhady dalšího vývoje už tradičně ovlivnily významné části národa nejen většinu volného času, ale pohříchu zasahují i do práce firem všech velikostí. „Můžeme si zavolat, jen ne dnes odpoledne, to hrajeme“, zní v poslední době standardní odpověď.

Logistika ve světle polární záře …

Že to ale byla jízda, ten uplynulý týden! Napětí, které hned druhý den mistrovství světa přinesl napřed konec základního hracího času, následovaný vyčerpávající hrou v prodloužení zakončený úspěšnými nájezdy už v prvním utkání české reprezentace s obávanými Finy. Jako by šťastný konec téhle zápletky předznamenala výjimečná scenérie páteční polární záře. Ta se jen několik málo minut před koncem třetí třetiny rozlila nad celým Českem s nebývalou intenzitou. Pro ty šťastnější, kteří dokázali souběh těchto dvou výjimečných událostí úspěšně zvládnout, šlo o chvíle, na které budou ještě řadu let vzpomínat. Chtělo to ale dobrou logistiku.

Kdo nefandí, není Čech …

Je čtvrteční ráno a my za sebou máme tři významné svátky, jakými byly slavnosti 1. máje, výročí povstání Pražanů proti nacistické okupaci a vzpomínka na konec druhé světové války na starém kontinentě. Všechny provázela celá spousta oslav, které do ulic, parků a vůbec do veřejných prostor přivedly za zábavou tisíce lidí.