Těsnou symbiózu odborných témat s těmi ekonomickými a celospolečenskými podtrhla ve svém dopoledním vystoupení, jež následovalo po oficiálním zahájení konference ministrem dopravy Martinem Kupkou, hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Ta navzdory aktuálnímu předvolebnímu klimatu ovlivněnému smrští nejrůznějších negativních zpráv a predikcí nabídla data, jež naopak svědčí o pozitivní trajektorii současného vývoje klíčových makroekonomických ukazatelů včetně hospodářského růstu, hladiny čistých reálných mezd i historicky rekordní výše důchodů. Právě daty podložené výsledky tak podle slov Heleny Horské staví Česko díky jeho dlouhodobě stabilní orientaci na řešení latentních strukturálních problémů, nové zahraniční trhy, investice do infrastruktury i změnu struktury jednotlivých klíčových odvětví do pozice jedné z nejzdravějších ekonomik celé EU.
Právě perspektivy dalšího vývoje logistiky, ale s ní i celé ekonomiky, v konturách rychle se blížících parlamentních voleb, byly předmětem většiny setkání a rozhovorů běžících na pozadí odborné a společenské platformy, kterou konference SpeedCHAIN tradičně představuje. V očích veřejnosti slibně se vyvíjející makroekonomické parametry nápadně kontrastují s rezistencí evropských struktur vůči nutnosti přenastavit nesprávně vytýčené cíle. Ty namísto původně očekávaných benefitů přinášejí do evropské ekonomiky a s ní i do celé společnosti mnohdy spíše zkázu a sebedestrukci. Věci se však sice pomalu ale jistě měnit začínají a Česko je aktuálně jedním z těch hráčů, kteří pomyslné kormidlo toho obrovského evropského plavidla začínají stupeň po stupni vychylovat z dlouho jasně daného kurzu.
Evropa je sousedstvím, které sice zejména v poslední dekádách není bez chyb, ale my tak jako tak jiné nemáme. Já navíc pevně věřím, že chyby a omyly, včetně těch celospolečenských, opírajících se o (zdánlivou) podporu napříč národy a generacemi, pokud si je dokážeme včas připustit a poučit se z nich, mohou být nakonec navzdory napáchaným škodám dobrým základem pro vznik něčeho nového a zdravého. Jak jinak by generace hippies, která ve své touze po změně světa kolem sebe a nekonečném experimentování, včetně toho se silnými halucinogeny, nakonec poskytla světu nevídaný lidský i ekonomický potenciál, ale taky třeba kulturní ikony typu Beatles nebo Rolling Stones. Inspirací nám dnes budiž zjištění, že oni v šedesátkách, ale podobně ani my na přelomu osmdesátek a devadesátek, jsme nepotřebovali na cestě z beznadějného marastu ekonomického ani společenského žádné vůdce, kteří by ve svých rukou koncentrovali veškerou moc a s její pomocí pak rozhodovali o tom, co je správné a co není. Proměna přišla zevnitř a postavená byla výhradně na širokém společenském konsenzu. O co delší to byla cesta, o to pak byly změny stabilnější a akceptovatelnější celou společností.
A když už se otíráme o tu historii, neodpustím si jednu poznámku. Ačkoliv jsme společností silně provázanou s těmi ostatními, v minulosti nám nikdy nic dobrého nepřinesla vláda lidí, kteří s námi v dětství na tom našem plácku kuličky nehráli a více či méně nemluví naším jazykem. To není o naší uzavřenosti, k té právě my máme naštěstí opravdu daleko, ale o empatii a schopnosti docenit Švejka, Pelíšky nebo Kolju. Minulost a současnost musíme přijmout takové, jaké jsou. Budoucnost ale my můžeme změnit. A jak říká zkušený doktor Skružný ve filmu Vesničko má středisková: „Když je Karle někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí…“
Miroslav Rumler
