Není zdaleka všechno ztraceno…

30.01.2025 | Pod lupou

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Přesto lze jen těžko nalézt racionální argumenty, které by realisticky vyvracely riziko, že vlak technologické exploze stále ještě můžeme dohnat či dokonce předhonit. Vážnost situace navíc podtrhuje překotné úsilí východní říše Rudého draka nedat svou kůži lacino a stát se sama vedoucí technologickou mocností světa. Ať to stojí, co to stojí. A že nejde o ambici vůbec lacinou.

Kouzlo výjimečných osobností je ve schopnosti nahlížet na svět poněkud odlišnou optikou. Klíč spočívá v úhlu pohledu na dění v okolním světě. Jeden takový příznivý úhel mi nedávno nabídnul lékař z kliniky specializující se na klientelu z řad cizinců primárně z anglosaských zemí. Těch podle jeho slov u nás setrvale přibývá. A nejde už jen o ty starší, kteří by se k nám stěhovali na důchod. Stále častěji jde o lidi středního věku, ale i mladší, mnohdy navíc s odvážnými pracovními a podnikatelskými plány. Láká je k nám především bezpečnost každodenního života, skvělá infrastruktura, dostupná zdravotní péče, kulturní dědictví i vstřícnost společnosti vůči nově příchozím. Takže kdo by snad žil ve stereotypní představě historicky tradiční jednosměrné migrace z východu na západ, bude nejspíš (příjemně) překvapen jako já.

Na vybudování středoevropské líhně technologických zázraků to nejspíš stačit nebude. Přesto je ale na čem stavět. Vzdělaní a kvalifikovaní lidé, kteří jsou schopni technologické inovace smysluplně využít, implementovat a třeba i dále rozvinout, mají jistě velký potenciál. Měnící se společnost a její potřeby přinášejí poptávku po nových produktech a službách. Pro nás je důležité v nově vznikajících segmentech neztratit orientaci, využít tradiční schopnosti a vyniknout tam, kde to jen bude možné. Znamená to ale, že nesmíme rezignovat na důsledné investování do růstu vlastní bezpečnosti, vzdělanosti, produktivity a dostupnosti kvalitní infrastruktury …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.

Pouhé jedno procento …

Přehoupla se polovina ledna a na světlo světa se pomalu dostávají první oficiální výsledky hospodaření v roce uplynulém. Růst celé ekonomiky je nakonec podle všeho mírně nad očekáváním, deficit státního rozpočtu naopak o chlup pod původně predikovanou hladinou. Domácí poptávku ale nadále táhne víc spotřeba domácností než podniků, které jako by vyčkávaly, co přinesou letošní události domácí, evropské i ty globální.