Odvaha rozhodnout …

04.04.2024 | Pod lupou

Máme za sebou Velikonoce, symbol nastupujícího jara. Letos navíc tyto svátky kromě skoro letního počasí přinesly i změnu času. Změnu z toho přírodního, symetrického ke Slunci, kdy je v poledne Slunce nad jihem, na čas letní, pro jehož zavedení kdysi existovaly racionální důvody. Ty však podle všeho už reálně pominuly.

Změny pravidelně dvakrát ročně působí problémy lidem i podnikům, komplikují dopravu, vyžadují nesystémové zásahy do jinak rutinně nastavených procesů. Namísto prostého zrušení letního času se ale donekonečna vedou diskuze o tom, jestli nenechat věci jak jsou, protože změna by znamenala další diskuzi, totiž o tom, zda ponechat nadále pouze čas symetrický ke Slunci, nebo naopak ten uměle vytvořený. Čas jsou přitom, jak známo, peníze, kterými vědomě plýtváme, abychom nemuseli rozhodnout.

Někomu by to snad mohlo připomínat situaci kolem ohlášeného zákazu prodeje automobilů se spalovacím motorem od roku 2035. Z dosavadního vývoje je stále více zřejmé, že naplnění tohoto cíle je s ohledem na dosažený stupeň vědeckého poznání mírně řečeno nerealistické. My však raději donekonečna diskutujeme namísto toho, abychom plán aktualizovali a celému automobilovému průmyslu dali včas vědět, co od něj chceme a s čím může ve svých investičních plánech napevno počítat. Jak už bylo řečeno výše, čas jsou přitom peníze, kterými vědomě plýtváme, abychom nemuseli rozhodnout.

Nekonečné a tím víc i kontraproduktivní se jeví i diskuze věnované významu respektování a ochraně hranic. Na mysli mám především ty unijní, které jako by ve vazbě na statisícová procesí poutníků z Evropě velmi vzdálených krajů dlouhodobě rezignovaly na svou elementární funkci. Aniž bychom si příliš lámali hlavu s důkladným zkoumáním faktů, racionální řešení stále odsouváme a zoufale tak plýtváme časem. I tady přitom platí, že čas jsou peníze, kterými vědomě plýtváme, abychom nemuseli rozhodnout.

Populární scénku z dílny Felixe Holzmanna, v níž ztracený hliníkový klíček nehledá ve tmě, kde ho ztratil, ale pod lampou, kde sice klíček spolehlivě není, zato hledání je tam pohodlnější, připomínají snahy vyspělého světa zvrátit klimatickou změnu v prostředí už tak velmi svázaném nejrůznějšími regulacemi. To vše namísto soustředění veškerých sil a dostupných prostředků na katastrofální znečišťování krajiny, řek i oceánů tam, kde by i jen minimální zlepšení znamenalo pravděpodobně citelný výsledný efekt skutečně pro všechny. Ztrácíme tím nejspíš čas, který bychom namísto marginálních zlepšení mohli a měli investovat do dramatické změny k lepšímu. Přitom čas jsou peníze … atd., atd.

A proč jsme se až sem dostali od pouhého nočního posunu hodinových ručiček o jednu jedinou hodinu? Asi proto, že dokud v sobě nenajdeme dost odvahy rutinně a racionálně řešit problémy malé, zdá se být dost nepravděpodobné, že bychom mohli účinně vyřešit ty opravdu zásadní …

Miroslav Rumler

Síla spojení …

Jakkoliv v současném vývoji celé společnosti a s ní samozřejmě i v logistice hrají stále významnější úlohu moderní technologie, pomyslné otěže těchto technologií, firemních strategií, obchodních politik i zásad vedení a rozvoje vlastních týmů ve svých rukou stále drží lidé. A přestože svět se stává právě díky moderním technologiím den ode dne propojenějším a menším, nabízí nepřeberné množství informací a umožňuje v reálném čase nahlédnout téměř kamkoliv, osobní kontakt mezi lidmi je i nadále, dnes snad ještě víc než kdykoliv předtím, nenahraditelný.

Zatmění jako inspirace …

Je to jen pár dnů, co bylo nad Severní Amerikou pozorovatelné úplné zatmění Slunce. Zatmění se opakují pravidelně, často ale na odlehlých místech. K úplnému zatmění Slunce dochází na Zemi sice přibližně každých osmnáct měsíců, ale protože většinu Země tvoří oceány, možnost tento jev sledovat a mít při tom pevnou půdu pod nohama je poměrně ojedinělá.

Co všechno je téma …

Všichni se snažíme s využitím vlastních zkušeností, sledováním vývoje na trhu i prostým selským rozumem odhadnout, jak bude v budoucnosti vypadat svět kolem nás. Naší přirozenou snahou je připravit se na podmínky, v nichž budou fungovat nejen naše firmy, ale i my sami. Důvodem je překotný vývoj posledních několika let, na který jako katalyzátory působí jak vlivy vnitřní, které do značné míry pod tlakem nejrůznějších trendů formujeme my sami, tak i vlivy vnější, nad kterými nemáme pražádnou kontrolu.