Pouhé jedno procento …

16.01.2025 | Pod lupou

Přehoupla se polovina ledna a na světlo světa se pomalu dostávají první oficiální výsledky hospodaření v roce uplynulém. Růst celé ekonomiky je nakonec podle všeho mírně nad očekáváním, deficit státního rozpočtu naopak o chlup pod původně predikovanou hladinou. Domácí poptávku ale nadále táhne víc spotřeba domácností než podniků, které jako by vyčkávaly, co přinesou letošní události domácí, evropské i ty globální.

Většinu automobilek a zejména pak jejich dodavatele, kteří společně desítky let představovali výkonný motor celé evropské ekonomiky, obchází strašák nedostatečné poptávky po technice, kterou s ohledem na eskalaci emisních norem potřebují prodávat naopak nejvíc. Na tom v kontrastu s viditelnou skepsí v nejvýznamnějších zahraničních odbytištích mnoho nemění ani výjimečně dobrá bilance naší tradiční automobilky s okřídleným šípem ve znaku.

Mračna stahující se nad jen těžko postradatelnými příjmy z automobilového průmyslu v posledních dnech navíc ve veřejném prostoru doplnila diskuze o nutnosti navýšit národní rozpočty na obranu jednotlivých členských zemí NATO, tedy bezmála celé Evropy. Tím prvním číslem, o kterém se začalo diskutovat, je růst z minimálních 2 % HDP na procent pět, reálně ale půjde nejspíš o snahu dosáhnout tříprocentní hranice. To už zní lépe, i tak jde ale jen u evropské sedmadvacítky se souhrnným HDP na úrovni necelých 19 bilionů (19 000 000 000 000) EUR o sumičku někde kolem 190 miliard EUR. Jde o částku, kterou je sice potřeba prokazatelně z pokladen jednotlivých států na jedné straně vydat, na straně druhé ale současně o obnos, za který bude třeba vyrobit a následně dodat spoustu zboží, z něhož velká část bude muset být z kategorie hi-tech.

Mnozí budou souhlasit, že zde je na místě použít v poslední době jinak trestuhodně nadužívaný výraz výzva. Tak velká objednávka, navíc garantovaná samotnými vládami (nejen) evropských států, komfortně rozfázovaná do bezpočtu etap a období mnoha let, bude skutečnou výzvou nejen pro výrobce, ale pro celé dodavatelské řetězce. A i když významnou část výroby s pravděpodobností hraničící s jistotou zajistí zbrojařské koncerny největších mocností západní civilizace, při troše obratnosti našich, navíc mnohdy tradičních, vývojářů, výrobců a obchodníků bychom si jako historicky průmyslová země měli zajistit pozici kvalitních a vysoce kvalifikovaných dodavatelů. O transformaci evropské ekonomiky a příležitostech z této transformace plynoucích pro jednotlivé články dodavatelských řetězců se v nejasných konturách diskutuje už několik let. Nevím, jestli jde přesně o typ transformace, o kterém její původní autoři snili. Jisté však je, že v takto střiženém šatu transformace zejména tradičně průmyslovým ekonomikám velké komerční příležitosti nejspíš opravdu nabídne a ani logistika tím pádem asi nepřijde zkrátka …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.