Právě startujeme …

13.10.2022 | Pod lupou

Ilustrační foto

A už je to tady: první výlohy začínají zdobit mikulášské motivy, reklamní sdělení pomalu ale jistě upírají svoji pozoost ke skrytým tužbám důvěřivých dětských dušiček. To je neklamné znamení, že jsme už překročili pomyslný práh letošní předvánoční sezóny. Připadá vám, že je moc brzy, že na Mikuláše a Vánoce je stále ještě dost času? Jste překvapeni nedočkavostí obchodníků? Většině z nás stačí jeden nebo dva sluncem zalité podzimní dny, abychom pouhou myšlenku na blížící se Vánoce hned zapudili a považovali ji za absurdní a možná až nemístnou. Faktem ale je, že z pohledu zodpovědného plánování napříč celým dodavatelským řetězcem to tak jednoduché není. Do Mikuláše zbývá sedm týdnů, do Vánoc deset. Optikou logistiků i obchodníků jsou to dost možná právě ty týdny, které rozhodnou o celkovém výsledku jejich letošního hospodaření. Ti prvně jmenovaní už dnes mají precizně naplánovaný každý jednotlivý den tohoto exponovaného období. Ti druzí pevně doufají, že čas, který zbývá, bude dostatečný k tomu, aby dorazilo všechno zboží, na které ještě čekají a aby úspěšně prodali vše, co už dnes ve skladech připravené mají. Právě pro plné sklady zejména inteetových obchodů, na které v poslední době doléhá renesance obliby kamenných prodejen, je po mnohaměsíčním čekání nadcházející předvánoční špička velkou nadějí. Na jedné straně sice zboží na skladě představuje v dnešní době vítanou jistotu, na druhé straně nadbytečné zásoby přinášejí nečekané vícenáklady, které pak nekontrolovaně požírají mnohdy hubené obchodní marže. Věřme tedy, že nadcházející týdny potvrdí tradiční připravenost logistických profesionálů, splní očekávání nervózních obchodníků a nám namísto současných veskrze negativních témat nabídnou příležitost více vnímat i podzimní atmosféru okolního světa. Tu totiž tradičně – díky mnohdy několikanásobnému nárůstu objemu práce v logistice – sledujeme jen tak nějak perifeě. A to je fakt škoda!

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.