Přestanu se nacpávat a začnu cvičit…!

08.01.2026 | Pod lupou

Podle dostupných informací je právě tohle typickým novoročním předsevzetím většiny z nás, a to bez ohledu na to, jak málo se nám daří jeho podstatu reálně naplňovat. A nejspíš právě proto, že za jeho naplňováním zpravidla příliš dlouhou cestu neujdeme, máme tendenci jej považovat za alibistické, a tím pádem vlastně za zbytečné. Ve snaze o letní figuru do plavek tak asi novoroční předsevzetí moc nepomůže, má ale optikou, kterou bych Vám rád v letošním prvním příspěvku nabídnul, svou hodnotu v něčem jiném.

Považuje totiž to, co bylo, za historicky dané, a nadále pohlíží výhradně do budoucnosti. Neboli větší či menší nadváhu bere jako něco, s čím musíme chtě nechtě pracovat, a nenutí nás bičovat se za to, čím jsme si ji způsobili. Důraz klade na to, aby stav naší fyzické schránky byl pro to nadcházející léto lepší než vloni (a vlastně kdykoliv předtím).

Ať už jde o tu plavkovou figuru skutečně, nebo třeba jen v přeneseném smyslu vývoje celé společnosti, nevyhneme se kritickému pohledu do zrcadla, s jehož pomocí lze objektivně stanovit výchozí bod. Alternativou zrcadla může být v soukromém životě osobní váha, v životě celé společnosti vybrané ekonomické parametry, jež nám nabízejí více či méně objektivní srovnání s těmi, se kterými se srovnávat chceme. A pokud vám pohled na displej vaší osobní váhy momentálně uspokojení nepřináší, dovolím si vám jako jistou satisfakci nabídnout pár poměrně pozitivních ekonomických údajů makroekonomických, které naopak znějí docela optimisticky.

K těm patří třeba to, že jsme podle respektovaného časopisu The Economist byli loni šestou nejúspěšnější ekonomikou světa. Až za námi skončili Poláci, Kanaďané, Američané, Němci, nebo třeba Švýcaři. Podle metodiky daného media vynikáme například v růstu ekonomiky dosahujícím 2,5 procenta, zkrocení inflace, příznivém vývoji nezaměstnanosti, ale také v celkové výkonnosti akciových trhů. Podle poslední dostupné makroekonomické predikce Ministerstva financí z listopadu právě uplynulého roku je dobrý předpoklad, že i letošní rok bude v tomto směru úspěšný.

Podobně pozitivní hodnocení naší ekonomiky nabízí překvapivě i harvardský Growth Lab, který srovnává připravenost jednotlivých zemí těžit ze světového nástupu moderních udržitelných technologií. V tomto srovnání jsme aktuálně skončili třetí s tím, že před námi se umístili jen dva zkušení matadoři, jakými jsou Japonsko a Německo. Tzv. „clean-tech produkty“ dnes tvoří lehce přes pětinu našeho vývozu, do pěti let by to podle růstových trendů mohla být až třetina. Přitom si ale dokážeme zachovat a dále rozvíjet i tradiční technologie, například pro automobilový průmysl, které nám umožňují ponechávat ve hře maximum možných scénářů budoucího směřování společnosti a s ní i příslušných dodavatelských řetězců.

Pro první vydání letošního roku jsem záměrně použil především pozitivní zprávy, jež přirozeně odpoutávají pozornost od těch příslovečných faldíků, mírně ochablého svalstva a zvýšené dušnosti při chůzi do schodů pozorovatelné už někde od prvního patra. Je totiž důležité uvědomit si, že takovými běžnými neduhy trpí v zásadě všichni. Akorát že je na veřejnosti umně skrývají, aby v nás ostatních vzbuzovali pocit, že jsou pro nás ve své dokonalosti nedostižní. A nás to pak svádí k určité skepsi a pocitům méněcennosti, které nám brání být zdravě sebevědomí a stanovovat si cíle, jež by byly dostatečně náročné, přitom však realistické a tím i přirozeně motivační. A bez takových cílů se neposuneme. Tak hodně štěstí ve všem, čeho chcete letos dosáhnout právě vy!

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.