Přestanu se nacpávat a začnu cvičit…!

08.01.2026 | Pod lupou

Podle dostupných informací je právě tohle typickým novoročním předsevzetím většiny z nás, a to bez ohledu na to, jak málo se nám daří jeho podstatu reálně naplňovat. A nejspíš právě proto, že za jeho naplňováním zpravidla příliš dlouhou cestu neujdeme, máme tendenci jej považovat za alibistické, a tím pádem vlastně za zbytečné. Ve snaze o letní figuru do plavek tak asi novoroční předsevzetí moc nepomůže, má ale optikou, kterou bych Vám rád v letošním prvním příspěvku nabídnul, svou hodnotu v něčem jiném.

Považuje totiž to, co bylo, za historicky dané, a nadále pohlíží výhradně do budoucnosti. Neboli větší či menší nadváhu bere jako něco, s čím musíme chtě nechtě pracovat, a nenutí nás bičovat se za to, čím jsme si ji způsobili. Důraz klade na to, aby stav naší fyzické schránky byl pro to nadcházející léto lepší než vloni (a vlastně kdykoliv předtím).

Ať už jde o tu plavkovou figuru skutečně, nebo třeba jen v přeneseném smyslu vývoje celé společnosti, nevyhneme se kritickému pohledu do zrcadla, s jehož pomocí lze objektivně stanovit výchozí bod. Alternativou zrcadla může být v soukromém životě osobní váha, v životě celé společnosti vybrané ekonomické parametry, jež nám nabízejí více či méně objektivní srovnání s těmi, se kterými se srovnávat chceme. A pokud vám pohled na displej vaší osobní váhy momentálně uspokojení nepřináší, dovolím si vám jako jistou satisfakci nabídnout pár poměrně pozitivních ekonomických údajů makroekonomických, které naopak znějí docela optimisticky.

K těm patří třeba to, že jsme podle respektovaného časopisu The Economist byli loni šestou nejúspěšnější ekonomikou světa. Až za námi skončili Poláci, Kanaďané, Američané, Němci, nebo třeba Švýcaři. Podle metodiky daného media vynikáme například v růstu ekonomiky dosahujícím 2,5 procenta, zkrocení inflace, příznivém vývoji nezaměstnanosti, ale také v celkové výkonnosti akciových trhů. Podle poslední dostupné makroekonomické predikce Ministerstva financí z listopadu právě uplynulého roku je dobrý předpoklad, že i letošní rok bude v tomto směru úspěšný.

Podobně pozitivní hodnocení naší ekonomiky nabízí překvapivě i harvardský Growth Lab, který srovnává připravenost jednotlivých zemí těžit ze světového nástupu moderních udržitelných technologií. V tomto srovnání jsme aktuálně skončili třetí s tím, že před námi se umístili jen dva zkušení matadoři, jakými jsou Japonsko a Německo. Tzv. „clean-tech produkty“ dnes tvoří lehce přes pětinu našeho vývozu, do pěti let by to podle růstových trendů mohla být až třetina. Přitom si ale dokážeme zachovat a dále rozvíjet i tradiční technologie, například pro automobilový průmysl, které nám umožňují ponechávat ve hře maximum možných scénářů budoucího směřování společnosti a s ní i příslušných dodavatelských řetězců.

Pro první vydání letošního roku jsem záměrně použil především pozitivní zprávy, jež přirozeně odpoutávají pozornost od těch příslovečných faldíků, mírně ochablého svalstva a zvýšené dušnosti při chůzi do schodů pozorovatelné už někde od prvního patra. Je totiž důležité uvědomit si, že takovými běžnými neduhy trpí v zásadě všichni. Akorát že je na veřejnosti umně skrývají, aby v nás ostatních vzbuzovali pocit, že jsou pro nás ve své dokonalosti nedostižní. A nás to pak svádí k určité skepsi a pocitům méněcennosti, které nám brání být zdravě sebevědomí a stanovovat si cíle, jež by byly dostatečně náročné, přitom však realistické a tím i přirozeně motivační. A bez takových cílů se neposuneme. Tak hodně štěstí ve všem, čeho chcete letos dosáhnout právě vy!

Miroslav Rumler

Krásné Vánoce a všechno nej do roku 2026!

Vědomí toho, že jde dnes o poslední příspěvek v letošním roce, protože na příští čtvrtek připadl První svátek vánoční neboli Boží hod, nedává příliš prostoru pro složité tematické kličkování. Jsou před námi Vánoce, které navíc letos ti šťastnější z nás s využitím několika málo dnů dovolené bez větších problémů propojí v bezmála dvoutýdenní volno. Ke konci se tak mílovými kroky blíží předvánoční obchodní a s ní i logistická špička, pracovní shon a všudypřítomná nervozita, která tak nějak tradičně toto období provází.

Kdo si počká…

Ekonomové světoví i místní si v posledních letech zvykli užívat ve svých úvahách metaforu, v níž je globální ekonomika přirovnávána k obrovskému zaoceánskému plavidlu, jež je standardním kormidlem ovladatelné jen velmi omezeně a vyniká zejména svou obrovskou setrvačností. Takové přirovnání dává tušit, že ke změnám v kurzu logicky dochází jen velmi zřídka, pomalu a především s velkým zpožděním. Klíčovým prvkem navigace se k tomu navíc stala vize dokonalého, bezemisního a důsledně regulovaného životního stylu, které při respektování nastavených parametrů nevadilo, že je to často sice tak nějak dál, ale zato horší cestou. Kýl křižníku už navíc začíná viditelně drhnout o nepoddajné, naší vlastní vinou silně zanesené dno pod hladinou, která navíc skrývá celou řadu hrozeb v podobě podmořských skalisek a ledovců. Zákonitě tak přichází čas pro první korekce klíčových parametrů používané navigace.

Všechno (není) pro všechny…

Bednárik na dopravu, Macinka do Černínského paláce, Turek na životní prostředí a Babiš zřejmě do Strakovky… To všechno samozřejmě jsou témata, která dění uplynulých dní nejenže ovlivňují, ale každé z nich má potenciál samostatného, mnohdy navíc velmi výživného pojednání. Já se ale i tentokrát pokusím na žhavou půdu politického kolbiště nevstoupit. To mi usnadňuje existence hned několika dalších aktuálních témat se slibnou perspektivou. A dost možná i s větší relevancí pro obor logistiky.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.