Výjimku tak mezi kávou s moučníkem či sklenkou prosecca a odpolední procházkou v zahradě oblíbeného zámku v rámci prvomájového výletu tvořily dost možná jen úsměvné zprávy, jako ty o dosažení dalšího stupně spirály vzájemné komunikace mezi představiteli opozice a Hradem, případně klepy ze soukromí vrcholných politiků, umělců či internetových influencerů.
Dnešek je však zase běžným pracovním dnem, který nás vrhá do všední reality. Reality eskalujících nepokojů na prestižních univerzitách, beznaděje vleklého válečného konfliktu na východě Evropy, balastu provázejícího blížící se volby do evropského parlamentu a spousty dalších. Jako by rok od roku bylo složitější soustředit pozornost jen na to příjemné, aktuálně například na viditelný nástup jara se vším, co k němu patří, a zbylou energii věnovat jen tomu, co dokážeme sami ovlivnit nebo kde můžeme sehrát skutečně aktivní úlohu. V této souvislosti si dovolím parafrázovat legendární poznámku slovenského sportovního redaktora Karola Poláka, která by dnes zněla: „Bodaj by sme mali viacej takýchto prvých majov“…
Miroslav Rumler
