Slunce, auta a pár smyků …

13.06.2024 | Pod lupou

Jak jinak než parafrází na dnes již klasické filmové dílo uvést informaci o tom, že jen před několika málo dny úspěšně proběhl na všech výcvikových plochách moderního polygonu v Hradci Králové letošní ročník oblíbené networkingové akce s názvem Reliant Drive4LIFE. Ten byl, podobně jako všechny ročníky předcházející, určen pro vrcholové manažery významných domácích i zahraničních společností v roli spolupořádajících partnerů a jejich VIP hosty.

Výcvik pod vedením profesionálních istruktorů bezpečné a defenzívní jízdy byl nejen na všech zpevněných plochách, ale i na off-roadovém polygonu v těsném sousedství hradeckého letiště věnován bezpečnému zvládání vlastního vozidla v mezních situacích, jejich předvídání a prevenci, ale také zvládání průjezdu středně těžkým terénem. Schopnost předcházet kritickým situacím v provozu se dnes, takřka na dohled od sezóny dovolených v oblastech méně i více vzdálených od našich domovů, zdá být důležitější než kdy jindy.

Nabídku zkušeností profesionálních instruktorů doplnil nejen skvělý raut, slunečné počasí a široká paleta networkingových příležitostí, ale i možnost získat osobní zkušenost s řízením vozů prémiových, zážitkových i užitkových, poskytnutých společností SIXT a importérem automobilové značky Lexus. V průběhu celého dne tak program ve skutečnosti nabídnul osvědčený koncept inspirovaný spíš Janem Amosem Komenským, než Zdeňkem Troškou, totiž školu hrou. Jedinou nezodpovězenou otázkou (nejen) letošního ročníku Reliant Drive4LIFE je tak tradičně to, zda za nulovou absencí a celkovým výborným prospěchem všech řidičů stojí precizní příprava pořádajícího týmu, schopnosti jednotlivých účastníků nebo nadčasovost vizionářského konceptu samotného Učitele národů

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.