Tou horší stránkou vrcholící prezidentské kampaně v zemi je fakt, že tradičně výrazně polarizuje společnost. Tou lepší je příležitost uvědomit si, že i po pás v bahně jsme stále schopni – snad díky bohaté totalitní zkušenosti z předlistopadového Československa – hledat ventil v nadsázce a v tradičně vynalézavé politické satiře. Jako by v převleku za blanické rytíře s každou další volbou vyjeli více i méně známi umělci, glosátoři, youtubeři a kdovíkdo další, aby beznaděj a obavy obyčejných lidí obrátili v žert, naději a zjištění, že najdeme-li stmelující téma, stále není nic ztraceno. Tak právě jedna z glos posledních dnů praví, že i když už si všichni myslí, že v bažině hnusu jsme postupně klesli až úplně dolů, v následující vteřině kandidát stále více ztrácející na svého vyzyvatele zaklepe na její dno zespodu a nás tak vyvede z naivního omylu.
Nic ale netrvá věčně. Nejenže jsme už v cílové rovince, nás už jen pár kroků dělí od cílové pásky. Za tou sice zdaleka nečekají jen samá pozitiva a sociální jistoty, dozajista ale přijde uvolnění, hluboký nádech a …… zjištění, jaké spousty úkolů před námi stojí na cestě k moderní společnosti. Věřme, že správná volba v nadcházejícím druhém kole sníží poptávku po politické satiře, a naopak zvýší zájem o to, jak bude vypadat naše budoucnost.
Miroslav Rumler