Tradice, řád a hrdinové dětských srdcí …

15.02.2024 | Pod lupou

Večerníček, Čtyřlístek a Rychlé šípy. Zdánlivě různé hodnoty, přesto ale mají překvapivě mnoho společného. Proč právě teď? Protože včerejšek byl dnem, kdy Česká televize zařadila do vysílání první díl Večerníčku věnovaného dobrodružství legendárního Čtyřlístku – Myšpulína, Bobíka, Pindi a Fifinky, tedy čtveřice nerozlučných přátel, kteří děti i jejich rodiče baví už celých pětapadesát let. Podívejme se na to ale tak nějak systematicky, jak se sluší a patří pro logistiku.

Dodnes mě provází vzpomínka na slova otce mého kamaráda z dětství, který tenkrát po odeznění oblíbené úvodní znělky Večerníčku řekl, že jestli bude tenhle panáček s papírovou čepicí provázet po nás i naše děti a pak děti jejich dětí, jsme vlastně u zrodu legendy. Autor této myšlenky už tu řadu let není, ale Večerníček se, soudě podle jím navržených parametrů, legendou dávno stal. Nejde ale jen o samotnou podobu této figurky. Jde o jistý řád, který právě Večerníček po generace vnáší každý den do života dětí a vlastně celých rodin. Jako by odděloval den plný aktivit od večera, kdy je čas zkontrolovat si věci pro nadcházející den a nachystat se na noční odpočinek.

Ve svém včerejším vystoupení tak svým tradičním způsobem Večerníček uvedl další legendu, jež srdnatě baví už bůhví kolikátou generací dětí a mohdy nejen je. Nikoho nepřekvapí zjištění, že u televizních obrazovek a všelijakých monitorů tak společně seděli děti se svými rodiči i prarodiči, aby si z desetiminutového příběhu odnesli každý ten svůj díl potěšení. Je skutečně jen velmi málo hodnot, které by s takovou elegancí překonávaly generační bariéry, jako právě tohle kvarteto. Ti dříve narození k tomu nejspíš poznamenají, že podobným kultem mnoha generací byla a snad stále je i jiná partička kamarádů, kteří za dobrodružstvím vyráželi do zrádných a tajuplných Stínadel, riskovali při hledání ztraceného hlavolamu nedozírné hodnoty a snažili se jednat vždy s maximálním respektem k druhým.

Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, co tyto hodnoty spojuje, co nás vede k tomu, abychom se k nim stále vraceli? Já osobně sázím na to, že Večerníček, Čtyřlístek i Rychlé šípy přinášely a mnohým dosud přinášejí do života jistý řád, nastavení chování podle osvědčených vzorců a jistoty, ke kterým se můžeme postupně vracet. A pro nás, kdo se pohybujeme dnes a denně právě v logistické realitě, jsou pojmy jako řád, osvědčené vzorce fungování a jistota bezpečného zázemí po generace téměř posvátné. O důvod navíc zase jednou zasednout večer k televizi a osvěžit si paměť …

Miroslav Rumler

Na Bledu to dneska žije …

Něco ve smyslu „Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil“, chtělo by se říct mnohým z těch, kdo sledovali tento týden vývoj kolem znovuobsazení vlastně neuvolněného postu českého ministra zahraničí. Na platformě logistického týdeníku se ale snad lépe hodí přirovnání k sázce na jistotu, protože jistota je přece jenom tím, co odjakživa dělá logistiku logistikou.

Losnu nebo Mažňáka?

„Ale třeba Bahňáka“. Pro kluky, kteří už oslavili padesátku (a snad nejen pro ty), jasný odkaz na Foglarovy Rychlé šípy a jejich dobrodružné výpravy do ikonických Stínadel, tajemné a neodolatelné části staré Prahy. Pro vás ostatní, kdo nejste odkojeni podpultovými rodokapsy, Hlasatelem a sešitovým vydáním Šípáků, třeba jen bonmot reagující na současné vládní, nebo chcete-li koaliční třenice. Prostě takové vágní vyjádření toho, že je skoro jedno, kdo ze souboje vyjde jako vítěz, protože pro NÁS je zásadní směr, tedy něco jako za co bojujeme a kam směřujeme. „Námi“ myslím logistické profesionály, kteří musí bezchybné výkony podávat navzdory politickému hašteření, vrtochům počasí, ale také tlaku ekologických aktivistů či nejrůznějších módních trendů.

Když není kde brát …

Celý včerejší den přinášel stále další a další analýzy první debaty dvou současných kandidátů na post amerického prezidenta a potažmo současně nejvlivnějšího člověka planety z pera odborníků místních i přespolních. Výraz „současných“ přitom reflektuje známou skutečnost, že nejde o první předvolební debatu v tomto volebním období, ale o první mezi paní vice prezidentkou Harrisovou a panem exprezidentem Trumpem. Výsledek debaty je ale, jak se v posledních letech stalo tradicí, podle většiny komentátorů takový nijaký. Jako by odrážel pocity voličů, kteří si nejsou jisti, jestli volbou jednoho z kandidátů podpoří ve skutečnosti toho lepšího, nebo jestli tím jen podpoří tu lepší ze dvou špatných variant. Kdo si vzpomene na kterékoliv z voleb posledních let u nás, uvědomí si, v jak podobné situaci jsme i my tady u nás doma, ale i v celé Evropě.