Tradice, řád a hrdinové dětských srdcí …

15.02.2024 | Pod lupou

Večerníček, Čtyřlístek a Rychlé šípy. Zdánlivě různé hodnoty, přesto ale mají překvapivě mnoho společného. Proč právě teď? Protože včerejšek byl dnem, kdy Česká televize zařadila do vysílání první díl Večerníčku věnovaného dobrodružství legendárního Čtyřlístku – Myšpulína, Bobíka, Pindi a Fifinky, tedy čtveřice nerozlučných přátel, kteří děti i jejich rodiče baví už celých pětapadesát let. Podívejme se na to ale tak nějak systematicky, jak se sluší a patří pro logistiku.

Dodnes mě provází vzpomínka na slova otce mého kamaráda z dětství, který tenkrát po odeznění oblíbené úvodní znělky Večerníčku řekl, že jestli bude tenhle panáček s papírovou čepicí provázet po nás i naše děti a pak děti jejich dětí, jsme vlastně u zrodu legendy. Autor této myšlenky už tu řadu let není, ale Večerníček se, soudě podle jím navržených parametrů, legendou dávno stal. Nejde ale jen o samotnou podobu této figurky. Jde o jistý řád, který právě Večerníček po generace vnáší každý den do života dětí a vlastně celých rodin. Jako by odděloval den plný aktivit od večera, kdy je čas zkontrolovat si věci pro nadcházející den a nachystat se na noční odpočinek.

Ve svém včerejším vystoupení tak svým tradičním způsobem Večerníček uvedl další legendu, jež srdnatě baví už bůhví kolikátou generací dětí a mohdy nejen je. Nikoho nepřekvapí zjištění, že u televizních obrazovek a všelijakých monitorů tak společně seděli děti se svými rodiči i prarodiči, aby si z desetiminutového příběhu odnesli každý ten svůj díl potěšení. Je skutečně jen velmi málo hodnot, které by s takovou elegancí překonávaly generační bariéry, jako právě tohle kvarteto. Ti dříve narození k tomu nejspíš poznamenají, že podobným kultem mnoha generací byla a snad stále je i jiná partička kamarádů, kteří za dobrodružstvím vyráželi do zrádných a tajuplných Stínadel, riskovali při hledání ztraceného hlavolamu nedozírné hodnoty a snažili se jednat vždy s maximálním respektem k druhým.

Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, co tyto hodnoty spojuje, co nás vede k tomu, abychom se k nim stále vraceli? Já osobně sázím na to, že Večerníček, Čtyřlístek i Rychlé šípy přinášely a mnohým dosud přinášejí do života jistý řád, nastavení chování podle osvědčených vzorců a jistoty, ke kterým se můžeme postupně vracet. A pro nás, kdo se pohybujeme dnes a denně právě v logistické realitě, jsou pojmy jako řád, osvědčené vzorce fungování a jistota bezpečného zázemí po generace téměř posvátné. O důvod navíc zase jednou zasednout večer k televizi a osvěžit si paměť …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.