Up & Down…

12.02.2026 | Pod lupou

Život je tak trochu jako křivka zvukové vlny. Chvíli jsi dole, chvíli nahoře. A takovou symbolickou zkratkou na cestě mezi prožitkem štěstí na straně jedné a splínem na té druhé jsou do jisté míry i ty právě probíhající Olympijské hry. I sebemenší úspěchy našich sportovců, ale zejména ty oceněné některou z medailí, nás vynášejí na samotný vrchol společné euforie, s každým neúspěchem těch favorizovaných se naopak propadáme hluboko do depresí a neváháme při tom mluvit o nespravedlnosti, křivdě, nebo alespoň o nepřízni osudu.

Na rozdíl od běžného života, kde mohou nastat situace s mnoha vítězi, aniž by současně nutně muselo být i poražených, je to ve sportu holt jinak. Kde jeden vyhrává, druhý nebo ostatní prohrávají. Většina sportovců, zejména těch vrcholových, vám navíc zodpovědně potvrdí, že bez předchozích proher není možné si naplno užít vítězství.

Hned první dny olympijských bojů přinesly tisícům fanoušků jak obrovskou radost z prvních medailí, tak i zármutek třeba z nečekané neúčasti favorizované zimní obojživelnice v medailovém rozstřelu paralelního obřího slalomu. Příjemné je sledovat, jak dospěle zatím tyto události sledují fanoušci ve vymazlených fanparcích, sport barech a nejspíš i u svých televizorů. Všechno se ale může změnit dnes večer, kdy na scénu vstoupí český hokejový výběr, protože právě hokej má v naší zemi mezi ostatními zimními sporty, co do fanouškovské podpory, naprosto výjimečné postavení. Nároďák jako by po generace odrážel naše naděje a ambice obstát ve velkém světě, mezi těmi nejlepšími. Vzpomeňme jen na naši společnou hrdost v Naganu, nebo na předloňském mistrovství světa v Praze. V době hluboké totality pak i těsné vítězství nad sovětskou sbornou mělo punc revolty a skryté pomsty za příkoří, které nám Kreml dlouhé dekády působil.

Běda ale, když se vítězství nekoná. Z hrdinů jsou rázem lůzři, z hrdosti je nekonečná sebelítost. A to je škoda. Hokej, ale vlastně každý sport v podání těch nejlepších sportovců světa, má být především skvělým diváckým zážitkem. V případě Olympijských her navíc podívanou, která se vám naskytne maximálně jednou za čtyři roky. Zkusme ji bez výhrad a bez předsudků přijmout jako terapii na všechno, co nás v poslední době trápí ve světě, jenž nás obklopuje. Na postupující erozi společenských hodnot, aroganci politiky i netečnost moci úřední ve věcech, které mnohým kazí radost ze života. Jako lék na kocovinu, kterou přináší rozpad pravidel, která po generace řídila každodenní fungování lidské společnosti i její smysluplný rozvoj.

Sport, a to jakýkoliv, je totiž názorným příkladem toho, jak důležité je, aby všichni aktéři na své cestě k úspěchu respektovali stejná pravidla a ctili podobné hodnoty. Zkusme tedy v těch následujících dnech olympioniky naše, ale i ty ostatní, vnímat spíš jako inspiraci než jako dostihové koně, na které máme vsazeno. Jednak si tím snížíme pravděpodobnost, že nám při samostatných nájezdech praskne žilka, ale třeba si při tom také lépe uvědomíme, jak příjemné je konečně zase sledovat hru s pevně danými pravidly a s tresty, které provinilce okamžitě a bez výjimky spravedlivě stíhají…

Miroslav Rumler

Věř, ale čemu věříš měř…

Logistice moderní společnost často vyčítá její negativní vliv na životní prostředí, podíl na rostoucím provozu na souši, po vodě i ve vzduchu. Výzkumníci se už řadu let předhánějí v hledání nejvhodnějších metodik měření zejména uhlíkové stopy, které by právě dopravu a logistiku zařadily do pelotonu oborů, jež lidstvu momentálně škodí nejvíc. Za příkladné škůdce jsou – vedle dopravy v jejím nejširším pojetí – považovány zejména energetika a teplárenství, těžký průmysl, zemědělství, stavebnictví a dosud spíše přehlížený provoz extrémně energeticky náročných datových center.

Už tu není novej…

Populární britský velvyslanec Matt Field, jenž z britského velvyslanectví v Praze během uplynulých tří a půl let učinil tu nejviditelnější ambasádu ze všech, se rozhodl pojmout jednu ze svých posledních velkých recepcí v Česku přesně tak, jak ho v Praze všichni znají – s obrovskou dávkou humoru a nadhledu. Na oslavě narozenin krále Karla III. sypal z rukávu vtipy v češtině i angličtině, přičemž hned v úvodu pobavil hosty dotazem, jestli se v češtině zlepšil, a rýpnutím do samotného krále, který na vlastní večírky zásadně nechodí. "Už tu nejsem novej", prohlásil na začátek svého projevu k pečlivě vybraným hostům, kterých se na slavnosti sešlo hned několik stovek. Byli mezi nimi představitelé britských společností působících na českém trhu, významní čeští podnikatelé, novináři, politici, herci, ekonomové i akademici.

Agent jako (nové) téma…

I přes poměrně širokou nabídku nejrůznějších akcí, které jarní měsíce tradičně přinášejí, jako by nastala nouze o nová, aktuální témata, která by měla potenciál přerůst v trendy ovlivňující vývoj klíčových odvětví. Na vině je nejspíš jisté přešlapování evropské ekonomiky, které má hned několik základních příčin. Mezi těmi vnitřními je to zejména setrvalý pokles konkurenceschopnosti, který si působíme tak trochu sami naší vlastní úpornou snahou o transformaci evropské ekonomiky, ty vnější souvisejí především s nárůstem geopolitických překážek a rizik. To vše logicky snižuje apetit společností k rozvoji, investování do technologií s dlouhodobou návratností, ale i k vytváření nových pracovních příležitostí pro perspektivní mladé lidi.