Už je čas …

Jak se dalo předpokládat, do našich každodenních úvah se den ode dne výrazněji vkrádají ty spojené s vývojem právě probíhajícího hokejového mistrovství světa. Středobodem našeho světa se tak namísto vrtochů světových leaderů stávají výsledky, sestavy, skóre a vyhlídky napřed na umístění ve skupině a později v bojích o medailové pozice. Je to snad právě ta obrovská nejistota každého dalšího výsledku, která nás spojuje v naší společné podpoře našich týmů i oblíbených jednotlivců. Neznamená to ale, že bychom se nedokázali mezi sebou pořádně pohádat, jen se hádáme tak nějak pro společnou věc.

Kdyby nešlo o témata tak zásadní, chtělo by se říct, že události posledních týdnů gradují jako kvalitní kabaretní program. Kdo si myslel, že sváteční odstávka ze všední pracovní rutiny minulého týdne alespoň trochu zklidní vlny společenského dění, byl na velkém omylu. Bylo to právě naopak. Celý uplynulý týden tak byl, snad povzbuzen zkušeností z předchozího bezprecedentního Ibero blackoutu, dalším ve štafetě pokořování rekordů.

Bezmála dva roky obyvatele Brna a všechny, kdo přes jihomoravskou metropoli z východu na západ či obráceně po jediné použitelné komunikaci v podobě D1 projížděli, donedávna sužovaly nekonečné kolony a z nich plynoucí zdržení v rozsahu vyšších desítek minut. Důvodem byly vleklé stavební práce, jejichž avizovaným cílem je situaci do budoucna zlepšit. Co bylo ale důvodem (nejen) včerejší paralýzy dopravy v Praze a na trase existující části obchvatu pro dopravu tranzitující na téže východo-západní dopravní ose, o tom můžeme jen spekulovat. Faktem však je, že dopravní kolaps tentokrát nepostihl zdaleka jen hlavní město, ale pomyslnou sekeru kongescí zasekl hluboko do prostoru středočeského kraje. Od brzkého rána až do pozdních večerních hodin se jen velmi zvolna posouvala doprava ve všech pruzích klíčových arterií D1, D5, D8 i D11 v délce několika desítek kilometrů. Samostatnou kapitolu i tentokrát psala trestuhodně poddimenzovaná D0 a to takřka v celé své dosavadní délce.