Kdo své rodinné auto nebo celou komerční flotilu s příchodem dubna navzdory dlouhým objednacím lhůtám v pneuservisech řádně přezul „na letní“, posledních pár dnů aby se držel jen v těch nejnižších polohách a neriskoval přinejmenším pocuchané plechy. Kdo ale přezutí velkoryse odložil na později, paradoxně udělal dobře a dnes svým zimním vzorkem bezpečně prořezává i několikacentimetrovou vrstvu ranního prašanu až na asfalt pokrývající horskou vozovku. Výsledkem nemá být zjištění, že lepší je nedělat nic a počkat, jak se věci vyvrbí. To pomůže snad jednou, nebo maximálně nahodile. My se spíš budeme muset naučit žít s vědomím toho, že jedinou jistotou v životě i v práci je rostoucí nejistota. Nejistota budoucího vývoje, podmínek a trendů, které určují trajektorii vývoje celé společnosti.
Postupně bude stále složitější hledat to, co jsme byli zvyklí označovat za sázku na jistotu. Investice do akcií výrobce limonády světově proslulé značky, automobilky investující závratné částky do zvýšení šance posádky na přežití dopravní nehody, nebo třeba do filmového průmyslu ani zdaleka nemusí být v budoucnu tím, za co jsme je ještě nedávno měli. Zatímco ty první znevěrohodňuje trend zdravého životního stylu, automobilky jako by se ve světle více či méně udržitelné poptávky po bezemisních vozidlech dobrovolně zbavovaly své vlastní identity a filmový průmysl, ostatně podobně jako celá řada tvůrčích oborů plných kreativních a vysoce kvalifikovaných lidí, jako by nečinně přihlížely tomu, jak jejich práci postupně přebírá AI.
Nejistota přináší, jak je dnes moderní říkat, každému z nás četné výzvy. Současně ale vytváří velmi úrodnou půdu pro strach, obavy a ochotu uvěřit těm, kdo sice nenabízejí přímo použitelná řešení, znají ale původce hromadících se problémů a nebojí se na něj ukázat. Tím může být například momentálně úřadující vláda, ale také klimatická změna nebo společenský řád. Tady je pod tlakem nepřeberného množství zaručeně objektivních online informačních zdrojů každá rada drahá. Pořád máme ale možnost, ne-li povinnost, podobně jako u toho přezouvání „na letní“, namísto slepého respektování oficiálního termínu vystrčit hlavu z okna a situaci vyhodnotit podle vlastního úsudku s využitím vlastní životní zkušenosti a obyčejného selského rozumu …
Miroslav Rumler