Vivat communi sensu …

24.04.2024 | Pod lupou

Zatímco nečekané zvraty a vývoj popírající očekávání zasvěcených jsou zejména pro závěr extraligy hokeje čímsi jako vyhledávaným kořením, proměny počasí na počátku jara jako by i letos všechny spíš zaskočily. Proměny teplot o desítky stupňů během několika málo hodin, předčasně kvetoucí ovocné sady pod nadílkou sněhu, nebo silničáři se zimní technikou již bezpečně uloženou …  

Kdo své rodinné auto nebo celou komerční flotilu s příchodem dubna navzdory dlouhým objednacím lhůtám v pneuservisech řádně přezul „na letní“, posledních pár dnů aby se držel jen v těch nejnižších polohách a neriskoval přinejmenším pocuchané plechy. Kdo ale přezutí velkoryse odložil na později, paradoxně udělal dobře a dnes svým zimním vzorkem bezpečně prořezává i několikacentimetrovou vrstvu ranního prašanu až na asfalt pokrývající horskou vozovku. Výsledkem nemá být zjištění, že lepší je nedělat nic a počkat, jak se věci vyvrbí. To pomůže snad jednou, nebo maximálně nahodile. My se spíš budeme muset naučit žít s vědomím toho, že jedinou jistotou v životě i v práci je rostoucí nejistota. Nejistota budoucího vývoje, podmínek a trendů, které určují trajektorii vývoje celé společnosti.

Postupně bude stále složitější hledat to, co jsme byli zvyklí označovat za sázku na jistotu. Investice do akcií výrobce limonády světově proslulé značky, automobilky investující závratné částky do zvýšení šance posádky na přežití dopravní nehody, nebo třeba do filmového průmyslu ani zdaleka nemusí být v budoucnu tím, za co jsme je ještě nedávno měli. Zatímco ty první znevěrohodňuje trend zdravého životního stylu, automobilky jako by se ve světle více či méně udržitelné poptávky po bezemisních vozidlech dobrovolně zbavovaly své vlastní identity a filmový průmysl, ostatně podobně jako celá řada tvůrčích oborů plných kreativních a vysoce kvalifikovaných lidí, jako by nečinně přihlížely tomu, jak jejich práci postupně přebírá AI.

Nejistota přináší, jak je dnes moderní říkat, každému z nás četné výzvy. Současně ale vytváří velmi úrodnou půdu pro strach, obavy a ochotu uvěřit těm, kdo sice nenabízejí přímo použitelná řešení, znají ale původce hromadících se problémů a nebojí se na něj ukázat. Tím může být například momentálně úřadující vláda, ale také klimatická změna nebo společenský řád. Tady je pod tlakem nepřeberného množství zaručeně objektivních online informačních zdrojů každá rada drahá. Pořád máme ale možnost, ne-li povinnost, podobně jako u toho přezouvání „na letní“, namísto slepého respektování oficiálního termínu vystrčit hlavu z okna a situaci vyhodnotit podle vlastního úsudku s využitím vlastní životní zkušenosti a obyčejného selského rozumu …

Miroslav Rumler

Jen tak znát těch pár fíglů …

Těžko je dnes člověku psát o něčem jiném, než o perspektivách dalšího vývoje v rámci pavouka právě probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji. Výsledky, sestavy, posily, zranění, teploty v halách, sledování utkání vlastního týmu i těch druhých a hlavně nejrůznější odhady dalšího vývoje už tradičně ovlivnily významné části národa nejen většinu volného času, ale pohříchu zasahují i do práce firem všech velikostí. „Můžeme si zavolat, jen ne dnes odpoledne, to hrajeme“, zní v poslední době standardní odpověď.

Logistika ve světle polární záře …

Že to ale byla jízda, ten uplynulý týden! Napětí, které hned druhý den mistrovství světa přinesl napřed konec základního hracího času, následovaný vyčerpávající hrou v prodloužení zakončený úspěšnými nájezdy už v prvním utkání české reprezentace s obávanými Finy. Jako by šťastný konec téhle zápletky předznamenala výjimečná scenérie páteční polární záře. Ta se jen několik málo minut před koncem třetí třetiny rozlila nad celým Českem s nebývalou intenzitou. Pro ty šťastnější, kteří dokázali souběh těchto dvou výjimečných událostí úspěšně zvládnout, šlo o chvíle, na které budou ještě řadu let vzpomínat. Chtělo to ale dobrou logistiku.

Kdo nefandí, není Čech …

Je čtvrteční ráno a my za sebou máme tři významné svátky, jakými byly slavnosti 1. máje, výročí povstání Pražanů proti nacistické okupaci a vzpomínka na konec druhé světové války na starém kontinentě. Všechny provázela celá spousta oslav, které do ulic, parků a vůbec do veřejných prostor přivedly za zábavou tisíce lidí.