Za minutu dvanáct …

06.10.2022 | Pod lupou

Ilustrační foto

Letošní podzim se z pohledu nabídky mediálně atraktivních témat zdá být minimálně nadprůměý. Pozoost poutalo v rychlém sledu krizové vládní brzdění nekontrolovaného růstu cen energií pro domácnosti a menší podniky, emocionálně vyšponované komunální a později i senátní volby a v těchto dnech i pražský megasummit až padesáti státních delegací jako vyvrcholení českého předsednictví v Radě EU. Navíc ve chvíli, kdy by za normálních okolností o pozoost společnosti začínaly pomalu nenápadně bojovat předvánoční, nebo alespoň halloweenské stylizace výkladních skříní prestižních obchodních domů, lidé jako by dychtili spíš po informacích o vývoji preferencí jednotlivých prezidentských kandidátů. Přitom to vše je jen jakousi statickou kulisou skutečné události roku, totiž celoevropského boje zejména velkých podniků o opravdu účinnou ochranu před dramatickou hrozbou astronomických cen energií. Když už i konce Volkswagen hrozí odchodem nejen ze střední Evropy, ale i ze samotného Německa na jih, kde jsou ceny energie výrazně příznivější, je nejvyšší čas zbystřit. Naše ekonomika je totiž na velkých podnicích závislá víc než většina ostatních. Bylo by jistě naivní očekávat, že po létech nezodpovědných rozpočtových orgií existuje i teď možnost ekonomiku zaplavit penězi a problém tak snadno vyřešit. Kasa, jak jsme asi všichni tušili, není bezedný měšec. Podle slov Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu ČR, nezbývá tak než věřit, že se podaří naše stávající předsednictví využít pro dosažení celoevropské dohody na prodloužení platnosti dočasného rámce podpory, uvolnit trh s emisními povolenkami a prosadit oddělení cen energie od cen plynu, tzv. decoupling. Je sice už takříkajíc za minutu dvanáct, ale systémové řešení je na dosah. Důležité bude to, zda v nadcházejících dnech kapitáni zejména těch největších evropských ekonomik pochopí, že zbývá právě ta minuta, v níž je třeba významně otočit kormidlem a změnit směřování evropské ekonomiky. A pokud se tento manévr podaří, bude ta správná chvíle pro diskuzi o novém, realističtějším nastavení priorit celé evropské společnosti.

Miroslav Rumler

Všude dobře …?

Kdo by čekal, že s nástupem letních prázdnin přijde ruku v ruce i okurková sezóna nejen do oborového zpravodajství, škaredě se spletl. No řekněte sami: atentát na amerického prezidentského kandidáta, pletichy kolem podoby nového Evropského parlamentu,...

Aby nejen léto bylo úplně normální …

V posledních letech jsme si pomalu zvykli pracovat s tím, že věci nejsou jak bývaly a svět kolem nás se vyvíjí jinak, než jak se vyvíjel dřív. Dost možná to tak opravdu je. Počasí se opravdu zdá být stále extrémnější, politici neomalenější, sociální sítě vlivnější, války nesmyslnější a měny volatilnější, nebo chcete-li méně stabilní. Možná jde ale tak trochu o nastavení optiky, kterou se na dění kolem sebe dnes díváme.

LC 500: Králem bez nástupce …

Je to taková radost, nebo jistý druh splnění dětského snu. Mám na mysli ráno, kdy se vzbudíte s tím, že je to už jen pouhých sto kilometrů, tedy maximálně půldruhé hodinky, co vás dělí od příjezdu na mostecký autodrom, kde na vás čeká na dvacet vycíděných a hlavně natankovaných vozů plných energie, čekajících na to vaše nedočkavé sešlápnutí plynového pedálu.