Za minutu dvanáct …

06.10.2022 | Pod lupou

Ilustrační foto

Letošní podzim se z pohledu nabídky mediálně atraktivních témat zdá být minimálně nadprůměý. Pozoost poutalo v rychlém sledu krizové vládní brzdění nekontrolovaného růstu cen energií pro domácnosti a menší podniky, emocionálně vyšponované komunální a později i senátní volby a v těchto dnech i pražský megasummit až padesáti státních delegací jako vyvrcholení českého předsednictví v Radě EU. Navíc ve chvíli, kdy by za normálních okolností o pozoost společnosti začínaly pomalu nenápadně bojovat předvánoční, nebo alespoň halloweenské stylizace výkladních skříní prestižních obchodních domů, lidé jako by dychtili spíš po informacích o vývoji preferencí jednotlivých prezidentských kandidátů. Přitom to vše je jen jakousi statickou kulisou skutečné události roku, totiž celoevropského boje zejména velkých podniků o opravdu účinnou ochranu před dramatickou hrozbou astronomických cen energií. Když už i konce Volkswagen hrozí odchodem nejen ze střední Evropy, ale i ze samotného Německa na jih, kde jsou ceny energie výrazně příznivější, je nejvyšší čas zbystřit. Naše ekonomika je totiž na velkých podnicích závislá víc než většina ostatních. Bylo by jistě naivní očekávat, že po létech nezodpovědných rozpočtových orgií existuje i teď možnost ekonomiku zaplavit penězi a problém tak snadno vyřešit. Kasa, jak jsme asi všichni tušili, není bezedný měšec. Podle slov Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu ČR, nezbývá tak než věřit, že se podaří naše stávající předsednictví využít pro dosažení celoevropské dohody na prodloužení platnosti dočasného rámce podpory, uvolnit trh s emisními povolenkami a prosadit oddělení cen energie od cen plynu, tzv. decoupling. Je sice už takříkajíc za minutu dvanáct, ale systémové řešení je na dosah. Důležité bude to, zda v nadcházejících dnech kapitáni zejména těch největších evropských ekonomik pochopí, že zbývá právě ta minuta, v níž je třeba významně otočit kormidlem a změnit směřování evropské ekonomiky. A pokud se tento manévr podaří, bude ta správná chvíle pro diskuzi o novém, realističtějším nastavení priorit celé evropské společnosti.

Miroslav Rumler

Vykročit správným směrem …

Až příliš často je rok 2025, který před několika málo dny začal, označován za rok přelomový. Vyjadřuje to očekávání, jež do něj lidé vkládají v souvislosti s aktuálními geopolitickými a obchodními konflikty, společenskými a politickými krizemi, celkovou ekonomickou stagnací klíčových trhů, ale také s diskuzemi o nutnosti změn v nastavení cílů udržitelnosti. To je na jeden rok skutečně skoro dost.

Grande finale …

Logistika tradičně svižným tempem vjíždí, samozřejmě spolu s celou společností, takříkajíc do cílové rovinky předvánoční špičky. Ta byla i přes celou řadu rozpačitých prognóz letos opět v mnohém rekordní a zejména segmenty orientované na koncové zákazníky a logistiku poslední míle se měly skutečně co otáčet, aby poptávku po svých službách uspokojily. Navzdory mnohým problémům, které fungování dodavatelských řetězců z více či méně objektivních důvodů v poslední době provázejí, množství zboží v oběhu setrvale roste.

Nejisté když jisté je …

Nejistota je jediná jistota, která existuje, a umění žít s nejistotou je jediná jistota (“Uncertainty is the only certainty there is, and knowing how to live with insecurity is the only security”). My dnes můžeme jen spekulovat, zda tato teze Johna Allena Paulose, amerického profesora, jenž se proslavil jako spisovatel a řečník v oblasti matematiky, měla původně vazbu jen na matematickou gramotnost. S odstupem času se totiž zdá, jako by měla platnost víceméně obecnou.