Za minutu dvanáct …

06.10.2022 | Pod lupou

Ilustrační foto

Letošní podzim se z pohledu nabídky mediálně atraktivních témat zdá být minimálně nadprůměý. Pozoost poutalo v rychlém sledu krizové vládní brzdění nekontrolovaného růstu cen energií pro domácnosti a menší podniky, emocionálně vyšponované komunální a později i senátní volby a v těchto dnech i pražský megasummit až padesáti státních delegací jako vyvrcholení českého předsednictví v Radě EU. Navíc ve chvíli, kdy by za normálních okolností o pozoost společnosti začínaly pomalu nenápadně bojovat předvánoční, nebo alespoň halloweenské stylizace výkladních skříní prestižních obchodních domů, lidé jako by dychtili spíš po informacích o vývoji preferencí jednotlivých prezidentských kandidátů. Přitom to vše je jen jakousi statickou kulisou skutečné události roku, totiž celoevropského boje zejména velkých podniků o opravdu účinnou ochranu před dramatickou hrozbou astronomických cen energií. Když už i konce Volkswagen hrozí odchodem nejen ze střední Evropy, ale i ze samotného Německa na jih, kde jsou ceny energie výrazně příznivější, je nejvyšší čas zbystřit. Naše ekonomika je totiž na velkých podnicích závislá víc než většina ostatních. Bylo by jistě naivní očekávat, že po létech nezodpovědných rozpočtových orgií existuje i teď možnost ekonomiku zaplavit penězi a problém tak snadno vyřešit. Kasa, jak jsme asi všichni tušili, není bezedný měšec. Podle slov Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu ČR, nezbývá tak než věřit, že se podaří naše stávající předsednictví využít pro dosažení celoevropské dohody na prodloužení platnosti dočasného rámce podpory, uvolnit trh s emisními povolenkami a prosadit oddělení cen energie od cen plynu, tzv. decoupling. Je sice už takříkajíc za minutu dvanáct, ale systémové řešení je na dosah. Důležité bude to, zda v nadcházejících dnech kapitáni zejména těch největších evropských ekonomik pochopí, že zbývá právě ta minuta, v níž je třeba významně otočit kormidlem a změnit směřování evropské ekonomiky. A pokud se tento manévr podaří, bude ta správná chvíle pro diskuzi o novém, realističtějším nastavení priorit celé evropské společnosti.

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.