Za vším hledej člověka …

17.10.2024 | Pod lupou

O rizicích, jež více či méně standardně ohrožují jednotlivé články dodavatelských řetězců, byla řeč už minule. S ohledem na dnes probíhající konferenci SATUM s názvem Vnější a vnitřní rizika v dodavatelských řetězcích věnovanou právě této problematice se ale návrat k tématu tak nějak nabízí.

Za zmínku stojí minimálně jedna drobnost: Příspěvky jednotlivých speakerů poměrně důsledně popisují, jak jednotlivá rizika provázející materiál, zboží i dílčí komponenty na jejich globálních přepravních trasách na lodích, vlacích, automobilech, při překládkách, i ve skladech. Zatímco některé hrozby lze předpovídat s vysokou mírou pravděpodobnosti, jiné vynikají svou nahodilostí a stále mnoho je i těch, proti nimž je stejně obtížné bojovat, jako se proti jejich ničivosti pojistit. Vzácnou shodu ale přináší panelová diskuze, v níž jsou zastoupeni odborníci na řízení skladových a dopravních procesů, celní problematiku a personální politiku.

Ty překvapivě spojuje přesvědčení, že to je právě lidský faktor, jenž stojí za (rostoucí) mírou rizika ohrožujícího dodavatelské řetězce. Nelze tak nepřipomenout pravdu skrytou ve starém dobrém akronymu PEBKAC. Pro ty z vás, kteří akronym vidíte poprvé a bleskem z azbuky překládáte jako Revkas si dovolím upřesnit, že latinkou psané slovo PEBKAC je anglickým akronymem pro „Problem exists between keyboard and a chair“ neboli v překladu „problém existuje mezi klávesnicí a židlí“. Jde o sarkastické vyjádření toho, že problém je způsoben nedostatečnými znalostmi či zkušenostmi uživatele. V našem případě bychom po drobné modifikaci mohli vliv lidského faktoru na vznik rizik v dodavatelském řetězci analogicky označit v češtině jako PEMČAS, neboli „Problém Existuje Mezi Člověkem A Společností“.

Nabízí se tak v rámci prevence těch nejběžnějších rizik síly napnout směrem k profesionální práci se zaměstnanci, zvýšení jejich kvalifikace, loajality, motivace a odpovědnosti nejen vůči vlastnímu zaměstnavateli, ale také ve vztahu k zákazníkům. To v případě, že společností rozumíme firmu. Pokud ale společnost chápeme ve významu lidstva, nejde o nic menšího než o aktivní spolupráci managementu firmy a státu, kterou za klíč k úspěchu v boji s riziky, jež pramení zejména ze sílícího vlivu nadnárodních zločineckých skupin, v diskuzi označila kpt. Ing. Kristýna Richter, koordinátorka trestního řízení Generálního ředitelství cel ČR …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.