Za vším hledej člověka …

17.10.2024 | Pod lupou

O rizicích, jež více či méně standardně ohrožují jednotlivé články dodavatelských řetězců, byla řeč už minule. S ohledem na dnes probíhající konferenci SATUM s názvem Vnější a vnitřní rizika v dodavatelských řetězcích věnovanou právě této problematice se ale návrat k tématu tak nějak nabízí.

Za zmínku stojí minimálně jedna drobnost: Příspěvky jednotlivých speakerů poměrně důsledně popisují, jak jednotlivá rizika provázející materiál, zboží i dílčí komponenty na jejich globálních přepravních trasách na lodích, vlacích, automobilech, při překládkách, i ve skladech. Zatímco některé hrozby lze předpovídat s vysokou mírou pravděpodobnosti, jiné vynikají svou nahodilostí a stále mnoho je i těch, proti nimž je stejně obtížné bojovat, jako se proti jejich ničivosti pojistit. Vzácnou shodu ale přináší panelová diskuze, v níž jsou zastoupeni odborníci na řízení skladových a dopravních procesů, celní problematiku a personální politiku.

Ty překvapivě spojuje přesvědčení, že to je právě lidský faktor, jenž stojí za (rostoucí) mírou rizika ohrožujícího dodavatelské řetězce. Nelze tak nepřipomenout pravdu skrytou ve starém dobrém akronymu PEBKAC. Pro ty z vás, kteří akronym vidíte poprvé a bleskem z azbuky překládáte jako Revkas si dovolím upřesnit, že latinkou psané slovo PEBKAC je anglickým akronymem pro „Problem exists between keyboard and a chair“ neboli v překladu „problém existuje mezi klávesnicí a židlí“. Jde o sarkastické vyjádření toho, že problém je způsoben nedostatečnými znalostmi či zkušenostmi uživatele. V našem případě bychom po drobné modifikaci mohli vliv lidského faktoru na vznik rizik v dodavatelském řetězci analogicky označit v češtině jako PEMČAS, neboli „Problém Existuje Mezi Člověkem A Společností“.

Nabízí se tak v rámci prevence těch nejběžnějších rizik síly napnout směrem k profesionální práci se zaměstnanci, zvýšení jejich kvalifikace, loajality, motivace a odpovědnosti nejen vůči vlastnímu zaměstnavateli, ale také ve vztahu k zákazníkům. To v případě, že společností rozumíme firmu. Pokud ale společnost chápeme ve významu lidstva, nejde o nic menšího než o aktivní spolupráci managementu firmy a státu, kterou za klíč k úspěchu v boji s riziky, jež pramení zejména ze sílícího vlivu nadnárodních zločineckých skupin, v diskuzi označila kpt. Ing. Kristýna Richter, koordinátorka trestního řízení Generálního ředitelství cel ČR …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.