Jak jinak chápat naši lokální situaci kolem rozvoje sítě veřejných logistických center, jejíž koncepty jsou minimálně posledních třicet let jen pravidelně přepisovány do verzí lišících se od sebe v podstatě jen datem jejich předložení. Jak jinak rozumět neuvážlivému zvyšování kapacity Panamského průplavu, které tak zjevně ohrožuje stávající zdroje pitné vody nezbytné pro provoz zdymadel. Zásadním problémem kritické infrastruktury je dnes jistě i eskalace násilí v oblasti Suezu. V Rudém moři a Adenském zálivu, kudy ročně proplouvá 1,27 miliardy tun zboží, tj. téměř 10 % celosvětového lodního provozu, došlo jen od konce listopadu k bezmála třiceti ozbrojeným útokům na proplouvající plavidla – protilodními balistickými střelami, bezpilotními letouny a střelami s plochou dráhou letu. To nevypadá na běžnou lapálii, ale na opravdový problém v tom nejužším hrdle celého systému.
Úzká hrdla na infrastruktuře neodvratně vyvolávají potřebu alternativních scénářů, které pohyb zboží zpravidla dramaticky komplikují, prodražují a prodlužují dobu, kterou zboží tráví na cestě, ale především zvyšují nejistotu všech zúčastněných stran z dalších narušení dodavatelských řetězců. Navíc stojí za mnohdy významným nárůstem škod způsobených na životním prostředí. Řada z nich vznikala postupně zejména v důsledku setrvalého nárůstu objemu zboží v systému, mnoho si jich ale vytváříme sami buď v důsledku naivní lehkomyslnosti, nebo díky neochotě respektovat objektivní realitu.
V naší paměti stále vězí zkušenost z covidové paralýzy čínských námořních přístavů a s ní spojené dramatické změny v mezinárodním obchodu, růst cen a kritická nedostupnost námořních kontejnerů, prodlužující se termíny dodání klíčových surovin, komponent i výrobků a nucené odstávky výroby po celém světě. Je to právě stav a další rozvoj národní, evropské i globální infrastruktury, na co bychom se dnes měli zaměřit, chceme-li do budoucna zajistit udržitelný rozvoj dodavatelských řetězců. A pokud to myslíme vážně s transformací celé společnosti směrem k uhlíkové neutralitě, měla by to být právě infrastruktura, do čeho budeme investovat čas, invenci a peníze v první řadě. V opačném případě by to bylo něco jako bruslení v drahých a snad technicky dokonalých bruslích na velmi tenkém ledě pokrývajícím skutečně hluboké jezero …
Miroslav Rumler
