Za vším hledej … infrastrukturu

18.01.2024 | Pod lupou

Události posledních let jako by nás chtěly upozornit na fakt, že náš život bude jen tak kvalitní, jak kvalitní, odolná, kapacitní a flexibilní bude infrastruktura. Optikou logistiky se z pohledu kontinentálního jedná především o infrastrukturu energetickou, silniční a železniční. Z pohledu globálního pak především o infrastrukturu námořní a leteckou. A my jako bychom ve všedním spěchu za lepší ekonomickou realitou spoléhali na to, že odpovídající rozvoj potřebné infrastruktury přijde buď tak nějak sám, nebo ho tam, kde bude situace momentálně nejpalčivější, v případě krajní nutnosti nějak rychle zajistíme.

Jak jinak chápat naši lokální situaci kolem rozvoje sítě veřejných logistických center, jejíž koncepty jsou minimálně posledních třicet let jen pravidelně přepisovány do verzí lišících se od sebe v podstatě jen datem jejich předložení. Jak jinak rozumět neuvážlivému zvyšování kapacity Panamského průplavu, které tak zjevně ohrožuje stávající zdroje pitné vody nezbytné pro provoz zdymadel. Zásadním problémem kritické infrastruktury je dnes jistě i eskalace násilí v oblasti Suezu. V Rudém moři a Adenském zálivu, kudy ročně proplouvá 1,27 miliardy tun zboží, tj. téměř 10 % celosvětového lodního provozu, došlo jen od konce listopadu k bezmála třiceti ozbrojeným útokům na proplouvající plavidla – protilodními balistickými střelami, bezpilotními letouny a střelami s plochou dráhou letu. To nevypadá na běžnou lapálii, ale na opravdový problém v tom nejužším hrdle celého systému.

Úzká hrdla na infrastruktuře neodvratně vyvolávají potřebu alternativních scénářů, které pohyb zboží zpravidla dramaticky komplikují, prodražují a prodlužují dobu, kterou zboží tráví na cestě, ale především zvyšují nejistotu všech zúčastněných stran z dalších narušení dodavatelských řetězců. Navíc stojí za mnohdy významným nárůstem škod způsobených na životním prostředí. Řada z nich vznikala postupně zejména v důsledku setrvalého nárůstu objemu zboží v systému, mnoho si jich ale vytváříme sami buď v důsledku naivní lehkomyslnosti, nebo díky neochotě respektovat objektivní realitu.

V naší paměti stále vězí zkušenost z covidové paralýzy čínských námořních přístavů a s ní spojené dramatické změny v mezinárodním obchodu, růst cen a kritická nedostupnost námořních kontejnerů, prodlužující se termíny dodání klíčových surovin, komponent i výrobků a nucené odstávky výroby po celém světě. Je to právě stav a další rozvoj národní, evropské i globální infrastruktury, na co bychom se dnes měli zaměřit, chceme-li do budoucna zajistit udržitelný rozvoj dodavatelských řetězců. A pokud to myslíme vážně s transformací celé společnosti směrem k uhlíkové neutralitě, měla by to být právě infrastruktura, do čeho budeme investovat čas, invenci a peníze v první řadě. V opačném případě by to bylo něco jako bruslení v drahých a snad technicky dokonalých bruslích na velmi tenkém ledě pokrývajícím skutečně hluboké jezero …

Miroslav Rumler

Očekávání spojuje …

Jak se dalo předpokládat, do našich každodenních úvah se den ode dne výrazněji vkrádají ty spojené s vývojem právě probíhajícího hokejového mistrovství světa. Středobodem našeho světa se tak namísto vrtochů světových leaderů stávají výsledky, sestavy, skóre a vyhlídky napřed na umístění ve skupině a později v bojích o medailové pozice. Je to snad právě ta obrovská nejistota každého dalšího výsledku, která nás spojuje v naší společné podpoře našich týmů i oblíbených jednotlivců. Neznamená to ale, že bychom se nedokázali mezi sebou pořádně pohádat, jen se hádáme tak nějak pro společnou věc.

Jako jízda na tygrovi…

Kdyby nešlo o témata tak zásadní, chtělo by se říct, že události posledních týdnů gradují jako kvalitní kabaretní program. Kdo si myslel, že sváteční odstávka ze všední pracovní rutiny minulého týdne alespoň trochu zklidní vlny společenského dění, byl na velkém omylu. Bylo to právě naopak. Celý uplynulý týden tak byl, snad povzbuzen zkušeností z předchozího bezprecedentního Ibero blackoutu, dalším ve štafetě pokořování rekordů.

Když je pouhé přání otcem myšlenky…

Bezmála dva roky obyvatele Brna a všechny, kdo přes jihomoravskou metropoli z východu na západ či obráceně po jediné použitelné komunikaci v podobě D1 projížděli, donedávna sužovaly nekonečné kolony a z nich plynoucí zdržení v rozsahu vyšších desítek minut. Důvodem byly vleklé stavební práce, jejichž avizovaným cílem je situaci do budoucna zlepšit. Co bylo ale důvodem (nejen) včerejší paralýzy dopravy v Praze a na trase existující části obchvatu pro dopravu tranzitující na téže východo-západní dopravní ose, o tom můžeme jen spekulovat. Faktem však je, že dopravní kolaps tentokrát nepostihl zdaleka jen hlavní město, ale pomyslnou sekeru kongescí zasekl hluboko do prostoru středočeského kraje. Od brzkého rána až do pozdních večerních hodin se jen velmi zvolna posouvala doprava ve všech pruzích klíčových arterií D1, D5, D8 i D11 v délce několika desítek kilometrů. Samostatnou kapitolu i tentokrát psala trestuhodně poddimenzovaná D0 a to takřka v celé své dosavadní délce.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.