Žijeme v době, kdy otázek přibývá víc než odpovědí. To platí pro politiky stejně jako pro úředníky, firmy i pro běžné občany. Pro mnohé z nás to znamená dělat celou řadu rozhodnutí, u nichž si ani s odstupem času nejsme jisti jejich správností či alespoň relevancí. Navíc většina lidí z duše nesnáší změny v zaběhnutých algoritmech. Leckdo si asi ještě vzpomene na divoké predikce, které zaznívaly před více než třemi desítkami let z dílen předních světových ekonomů v souvislosti s transformací ekonomik zemí bývalého sovětského bloku: dolar za stovku, kolaps plánované ekonomiky, chudoba … Katastrofické scénáře nejenže se nakonec až na výjimky nenaplnily, ale devadesátky v mnoha ohledech překonaly veškerá očekávání. Byla to jízda, která celou společnost významně proměnila, ale současně jsme urazili velký kus cesty k modeí západní civilizaci. Jako sametová revoluce u nás, i v ostatních státech bývalé sovětské sféry nečekaná změna představovala v danou chvíli velkou nejistotu, v konečném důsledku ale zafungovala jako katalyzátor změn, a to nepochybně změn k lepšímu. Rozsah změn, kterými procházíme dnes, je zjevně o poznání větší, než bylo bourání železné opony. Hroutící se jistoty posledních let, jakými byla ambiciózní evropská energetická koncepce, sílící potřeba dodatečných investic do hibeovaných národních armád, ale i nevídané politické veletoče v čele významných evropských ekonomik dávají tušit, že jízda už zmíněných devadesátek nemusela být jízdou zdaleka poslední. Doufejme jen, že až ten čas plný nových příležitostí nastane, bude dostatečná vůle neudělat znovu ty stejné chyby, které mnohým z nás vzpomínku na adrenalin té výjimečné doby na sklonku minulého století přeci jen tak trochu kalí …
Miroslav Rumler
