Všude dobře …?

18.07.2024 | Pod lupou

Kdo by čekal, že s nástupem letních prázdnin přijde ruku v ruce i okurková sezóna nejen do oborového zpravodajství, škaredě se spletl. No řekněte sami: atentát na amerického prezidentského kandidáta, pletichy kolem podoby nového Evropského parlamentu, výpady místních proti turistům hned v několika tradičních turistických destinacích …

První polovina července je v našich podmínkách obdobím roku, kdy většina tráví své zahraniční dovolené mnohdy i velmi daleko od domova, u moře, v horách, nebo ve městech dýchajících svou jedinečnou historií. Poznáte to podle znatelně slabšího provozu ve vaší ulici, až nečekaného klidu v chatových osadách, ale také třeba podle malé vytíženosti půjčoven nejrůznějšího vybavení na plážích našich jezer a řek. Jejich opravdový zátěžový test přijde až v nadcházejících týdnech, kdy se významná část zahraničních dovolenkářů vrátí zase zpátky.

A je to právě období bezprostředně po návratu ze zahraniční dovolené, kdy máme obvykle náladu více či méně kriticky porovnávatt odlišnosti života tam, kde jsme právě byli, s těmi domácími. Není to tak dávno, co jsme se téměř odkudkoli vraceli nadšeni. Tu šlo o exotickou přírodu, jindy o historická  města s věhlasnými památkami či rekreační letoviska s prémiovým servisem. Kritice jsme tak většinou ve světle nově nabytých zkušeností podrobovali spíš naše domácí prostředí, v němž jsme najednou viděli spoustu nedostatků. Skutečností je dnes ale to, že globální pandemie v kombinaci s bezprecedentním nabobtnáním solventní střední třídy obyvatel zejména v Číně a v Indii nekompromisně zamíchalo kartami hodnocení oblíbených turistických destinací. Nekonečné davy zejména asijských turistů všude kam se podíváte, rostoucí nevole místních v destinacích, které jim už na první pohled dávno nepatří, mnohdy viditelě nezvládnuté odpadové hospodářství v kombinaci s drsnou realitou takzvaných no-go zón a celkové bezpečnosti pohybu ve většině světových metropolí u mnohých vedou k vlídnějšímu pohledu na nedokonalosti vlastní země či města. Mnoho let užívaná fráze Všude dobře, tak co doma tím dnes ve světle vývoje ve světě tak trochu ztrácí svou rebelskou konotaci …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.