Všude dobře …?

18.07.2024 | Pod lupou

Kdo by čekal, že s nástupem letních prázdnin přijde ruku v ruce i okurková sezóna nejen do oborového zpravodajství, škaredě se spletl. No řekněte sami: atentát na amerického prezidentského kandidáta, pletichy kolem podoby nového Evropského parlamentu, výpady místních proti turistům hned v několika tradičních turistických destinacích …

První polovina července je v našich podmínkách obdobím roku, kdy většina tráví své zahraniční dovolené mnohdy i velmi daleko od domova, u moře, v horách, nebo ve městech dýchajících svou jedinečnou historií. Poznáte to podle znatelně slabšího provozu ve vaší ulici, až nečekaného klidu v chatových osadách, ale také třeba podle malé vytíženosti půjčoven nejrůznějšího vybavení na plážích našich jezer a řek. Jejich opravdový zátěžový test přijde až v nadcházejících týdnech, kdy se významná část zahraničních dovolenkářů vrátí zase zpátky.

A je to právě období bezprostředně po návratu ze zahraniční dovolené, kdy máme obvykle náladu více či méně kriticky porovnávatt odlišnosti života tam, kde jsme právě byli, s těmi domácími. Není to tak dávno, co jsme se téměř odkudkoli vraceli nadšeni. Tu šlo o exotickou přírodu, jindy o historická  města s věhlasnými památkami či rekreační letoviska s prémiovým servisem. Kritice jsme tak většinou ve světle nově nabytých zkušeností podrobovali spíš naše domácí prostředí, v němž jsme najednou viděli spoustu nedostatků. Skutečností je dnes ale to, že globální pandemie v kombinaci s bezprecedentním nabobtnáním solventní střední třídy obyvatel zejména v Číně a v Indii nekompromisně zamíchalo kartami hodnocení oblíbených turistických destinací. Nekonečné davy zejména asijských turistů všude kam se podíváte, rostoucí nevole místních v destinacích, které jim už na první pohled dávno nepatří, mnohdy viditelě nezvládnuté odpadové hospodářství v kombinaci s drsnou realitou takzvaných no-go zón a celkové bezpečnosti pohybu ve většině světových metropolí u mnohých vedou k vlídnějšímu pohledu na nedokonalosti vlastní země či města. Mnoho let užívaná fráze Všude dobře, tak co doma tím dnes ve světle vývoje ve světě tak trochu ztrácí svou rebelskou konotaci …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.