Draho koupit a levně prodat …?

29.08.2024 | Pod lupou

Řekl bych, že letošní léto se co do sluneční aktivity povedlo víc než náramně. Počet dnů, kdy slunce svítí od brzkého rána do pozdních večerních hodin, je nadprůměrný. K tomu navíc aktuální předpovědi počítají s tím, že letní počasí ještě zdaleka není u konce. Touto optikou by se mohlo zdát, že plány EU na postupné navyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů, a zejména pak jejich aktualizace požadující růst podílu OZE na energetickém mixu ještě ambicióznější, mají takříkajíc zelenou.

O to méně pochopitelný je pro nezaujatého pozorovatele, ale zejména pak pro drobného výrobce solární energie, současný postup jednotlivých distributorů. Ti jeden po druhém mění podmínky všem, kteří se spravedlivě domnívali, že máme-li jako EU laťku podílu OZE pro rok 2030 stanovenou na úrovni 42,5 % celku, bude nezbytně nutné našich současných 3,76 solárních procent (Zdroj: Electricity Maps, 2023) poměrně významně navýšit. O jejich „čisté“ megawatty ale energetika aktuálně zjevně nestojí. O co dráž jim nabízí tarify na dodávky energie v době, kdy si slunce bere svůj nepravidelný time-out, o to nižší jsou měsíc od měsíce naopak sazby pro výkup energie z jejich solárních panelů. Postupný růst distribučního paušálu, tedy poplatku za přenos energie jedním či druhým směrem, se stal už jakousi samozřejmostí. Prodej nadvýroby se během velmi krátkého období smrsknul na prosté přenechání přebytku vzniklého za slunečného dne formou jakéhosi zápočtu na část odběru v čase bez slunce. Ti, kdo si mysleli, že si polepší obchodováním na spotových trzích, pak nezřídka měsíc uzavírají se záporným výsledkem a na celý systém tak nakonec doplácejí. Přitom teze o tom, že energii lze v podmínkách solárních mikro zdrojů účinně uchovávat v moderních bateriových úložištích, dlouhodobě naráží i přes stále rostoucí ceny energie na limity finanční smysluplnosti.

A kdo by snad uvěřil, že nechtěnou energii alespoň přes léto efektivně namísto sdílení využije k provozu vlastního elektromobilu, vystřízliví nejspíš při porovnání reálné kapacity domácí mikro elektrárny s apetitem svého dvoutunového miláčka, jenž navíc zpravidla k wall-boxu do garáže tak jako tak dorazí až za soumraku a kabelem do něj tak bude proudit energie draze nakoupená, a navíc stále ne příliš zelená …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.