Draho koupit a levně prodat …?

29.08.2024 | Pod lupou

Řekl bych, že letošní léto se co do sluneční aktivity povedlo víc než náramně. Počet dnů, kdy slunce svítí od brzkého rána do pozdních večerních hodin, je nadprůměrný. K tomu navíc aktuální předpovědi počítají s tím, že letní počasí ještě zdaleka není u konce. Touto optikou by se mohlo zdát, že plány EU na postupné navyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů, a zejména pak jejich aktualizace požadující růst podílu OZE na energetickém mixu ještě ambicióznější, mají takříkajíc zelenou.

O to méně pochopitelný je pro nezaujatého pozorovatele, ale zejména pak pro drobného výrobce solární energie, současný postup jednotlivých distributorů. Ti jeden po druhém mění podmínky všem, kteří se spravedlivě domnívali, že máme-li jako EU laťku podílu OZE pro rok 2030 stanovenou na úrovni 42,5 % celku, bude nezbytně nutné našich současných 3,76 solárních procent (Zdroj: Electricity Maps, 2023) poměrně významně navýšit. O jejich „čisté“ megawatty ale energetika aktuálně zjevně nestojí. O co dráž jim nabízí tarify na dodávky energie v době, kdy si slunce bere svůj nepravidelný time-out, o to nižší jsou měsíc od měsíce naopak sazby pro výkup energie z jejich solárních panelů. Postupný růst distribučního paušálu, tedy poplatku za přenos energie jedním či druhým směrem, se stal už jakousi samozřejmostí. Prodej nadvýroby se během velmi krátkého období smrsknul na prosté přenechání přebytku vzniklého za slunečného dne formou jakéhosi zápočtu na část odběru v čase bez slunce. Ti, kdo si mysleli, že si polepší obchodováním na spotových trzích, pak nezřídka měsíc uzavírají se záporným výsledkem a na celý systém tak nakonec doplácejí. Přitom teze o tom, že energii lze v podmínkách solárních mikro zdrojů účinně uchovávat v moderních bateriových úložištích, dlouhodobě naráží i přes stále rostoucí ceny energie na limity finanční smysluplnosti.

A kdo by snad uvěřil, že nechtěnou energii alespoň přes léto efektivně namísto sdílení využije k provozu vlastního elektromobilu, vystřízliví nejspíš při porovnání reálné kapacity domácí mikro elektrárny s apetitem svého dvoutunového miláčka, jenž navíc zpravidla k wall-boxu do garáže tak jako tak dorazí až za soumraku a kabelem do něj tak bude proudit energie draze nakoupená, a navíc stále ne příliš zelená …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.