Cesta prosluněnými ulicemi metropole vám dá zapomenout na dlouhou zimu, depresivní inverze i nekonečné plískanice a pozitivní nálada účastníků konference, odhodlání k vzájemné spolupráci i zájem o všechno nové vás nabíjí pozitivní energií. Pak ale přijde cesta zpátky domů, na níž na vás dokonce i z totemu vyhlášené diskontní čerpačky svítí cenovky s číslovkami, které většina žen v souvislosti se svým věkem již raději tají. A když pak večerní zpravodajství přinese svědectví o pádu lanovkové gondoly v zemi tak vyhlášené svým důrazem na technický detail, jako je Švýcarsko, nezbývá než doufat, že zprávy desetitisíců lidí z různých koutů světa o několikahodinovém výpadku sítě X, stále známé spíš pod svým původním názvem Twitter, vás naplní spíš škodolibou radostí než zklamáním nad vrtkavostí technologií, jež nás obklopují.
To už by bylo nejspíš moc i pro Saturninovu tetu Kateřinu, která jinak měla trefné přísloví či glosu snad pro každou situaci. Pro nás platí spíš poučení z klasické československé filmové rodinné komedie režisérky Marie Poledňákové z roku 1982, kdy auta stále ještě měla karburátory, většina hodinek mechanické ručičky a my jsme si při lyžování vozili každý sám svou kotvičku omotanou kolem pasu. Totiž že dobrých zpráv je čím dál tím méně, a proto je třeba těm špatným (pro zachování vlastního duševního zdraví) dávat úsměvná hesla…
Miroslav Rumler
