Aby nejen léto bylo úplně normální …

27.06.2024 | Pod lupou

V posledních letech jsme si pomalu zvykli pracovat s tím, že věci nejsou jak bývaly a svět kolem nás se vyvíjí jinak, než jak se vyvíjel dřív. Dost možná to tak opravdu je. Počasí se opravdu zdá být stále extrémnější, politici neomalenější, sociální sítě vlivnější, války nesmyslnější a měny volatilnější, nebo chcete-li méně stabilní. Možná jde ale tak trochu o nastavení optiky, kterou se na dění kolem sebe dnes díváme.

Množství aktuálních informací, které každý den více či méně dobrovolně konzumujeme, je bezpochyby mnohonásobně větší, než penzum, se kterým jsme si vystačili ještě před několika málo lety. Boj o co největší aktuálnost zpravodajství, sledovanost a lajky všeho druhu mnohdy dělá z malých a bezvýznamných událostí breaking news a ty významnější jsou zpravidla předmětem nekonečných analýz, diskuzí a polemik odborníků mnoha oborů. A právě léto, dovolená v zahraničí nebo na chatě u rybníka, mnohdy navíc bez kvalitního připojení k internetu, je příležitostí pro každého z nás z bludného kruhu moderní hyperinformační společnosti aspoň na chvíli vystoupit a těšit se z obyčejného života. Jsou to dny, kdy máme možnost si svůj denní program neplánovat podle předpovědi meteorologického modelu v mobilní aplikaci, ale na základě obyčejného ranního pohledu z okna. Místo inspirace kulinářskými zážitky všemožných influencerů ze sociálních sítí se potěšit obyčejnou chutí guláše s chlebem, smaženými houbami z ranní procházky po lese nebo třeba čerstvě vylovenou rybou. Je jen na nás, jestli za nevšedními zážitky pojedeme stovky kilometrů, nebo novou energii načerpáme takříkajíc za humny.

I přes hlasy všudypřítomných škarohlídů je víc než zřejmé, že počasí v posledních týdnech seká dobrotu a ani v nejbližší době nehrozí žádné abnormální extrémy. Přimlouvám se proto, abychom se i my všichni pokusili prožít v dnešní vyhrocené době pokud možno co nejvíc normální léto. Posedlost dokonalostí a honba za prvenstvím jakéhokoliv druhu nechť jsou atributy naší profesionální kariéry. Dovolená ať vám naopak nabídne užít si dosyta krásy obyčejného života. Tak prima dovolenou …!

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.