Abychom pro strom nepřestali vidět les…

22.01.2026 | Pod lupou

Už od víkendu panuje venku pro domkaře, chataře a zahrádkáře počasí jako stvořené pro prořezávání jejich sadů, zahrad i zahrádek. Mrazivé dny zalité zimním sluncem nám dávají příležitost vyklestit nepotřebný balast a zajistit si pohodlný výhled do širokého okolí, ale současně mikrosvětu kolem nás vtisknout podobu, která nás naplňuje. Ani mně to nedalo a vyzbrojen patřičným náčiním jsem se pustil do práce, na kterou už do jara zase tolik času nezbývá. Stejně jako obvykle, i tentokrát jsem důsledně uplatnil tzv. pravidlo dvojnásobnosti. To praví, že bez ohledu na to, kolik jste si na danou práci vyhradili času, nakonec ho vždycky potřebujete minimálně dvakrát tolik. Výsledkem snažení je ale v ideálním případě stav, při němž nově můžeme svět kolem nás sledovat jako souhru malého a velkého, blízkého i vzdáleného. Jako kompozici, v níž každý jednotlivý prvek hraje svoji nezastupitelnou roli a byla by hrozná škoda nechat tento efekt zaniknout ve stínu třeba jen jediného nezkrotně bujícího keře nebo stromu. Byla by škoda takříkajíc přes jeden strom nevidět celý les.

Právě tohle úsloví mě uprostřed práce v zimní sluncem zalité zahradě připomnělo, jak výstižně charakterizuje i realitu moderní společnosti, ve které všichni žijeme. Uvědomil jsem si, jak málo je většina z nás ve stínu každodenních událostí, politických šarvátek a pinožení za dosažením módních met marginálního významu schopna sledovat to, co na pozadí všedního dění ve skutečnosti vytváří skutečnou perspektivu budoucnosti světa blízké i té vzdálenější. Jak se postupně mění věci, které nás obklopují. Ty jednoduché, kterým jsme rozuměli a v případě nutnosti jsme je byli schopni operativně opravit, nenávratně mizí. Nahrazují je jiné, multifunkční, které když fungují, blíží se dokonalosti, ale když poslušnost vypovědí, činí nás bezradnými. Naši pozornost jsme ochotni věnovat vlastním politikům proměnlivé kvality, kteří pro vzájemné infantilní kočkování nemají čas sledovat, jak turbulentně se vyvíjí svět na dohled od našeho vlastního plotu. Dlouhá léta jsme se mimo komfortní zónu dostávali jen zřídka. A když nejde o život, jde o …, říká oblíbený bonmot. O život zatím skutečně většinou nešlo. Kdyby ale o život šlo, honba za vrtkavým komfortem a posedlost lokálním patriotismem by nejspíš najednou vypadaly jako hloupý rozmar.

Vývoj posledních let, ale zejména roku právě uplynulého, jako by nám chtěl naznačit, že vybočování z té naší komfortní zóny bude v budoucnosti nejspíš stále častější. Vyloučeno není ani to, že mimo tuto zónu budeme postupně muset trávit víc času než v ní samotné. Takový scénář by atributy jako spolehlivost, odolnost, flexibilitu a kompatibilitu zařadil mezi ty nejžádanější. Abychom včas poznali, že jde opravdu do tuhého, musíme být schopni dohlédnout alespoň za humna. Jinak by se nám mohlo stát, že pro vlastní domácí přebujelé stromy a křoví malichernosti včas nezjistíme, co se děje v tom velkém globálním lese…

Miroslav Rumler

Up & Down…

Život je tak trochu jako křivka zvukové vlny. Chvíli jsi dole, chvíli nahoře. A takovou symbolickou zkratkou na cestě mezi prožitkem štěstí na straně jedné a splínem na té druhé jsou do jisté míry i ty právě probíhající Olympijské hry. I sebemenší úspěchy našich sportovců, ale zejména ty oceněné některou z medailí, nás vynášejí na samotný vrchol společné euforie, s každým neúspěchem těch favorizovaných se naopak propadáme hluboko do depresí a neváháme při tom mluvit o nespravedlnosti, křivdě, nebo alespoň o nepřízni osudu.

Za vším hledej logistiku…?

Docela rád při různých příležitostech zmiňuji, že logistika je v nějaké podobě více či méně ukryta za vším, co ve svém běžném životě děláme, čím se zabýváme a co nás obklopuje. Od ranní kávy s čerstvým pečivem, přes cestu do práce, stravování našich dětí ve školách, opravy vozidel v autoservisech, zdravotní péči v nemocnicích, nákupy v kamenných obchodech i e-shopech, až po výlety do přírody nebo třeba za sportem. Myslím to obecně, tedy tak, že uspokojování našich každodenních potřeb působí jako spouštěč mnohdy velmi složitých mechanismů, jejichž existenci si neuvědomujeme, dokud se někde něco nevymkne kontrole. A k tomu v logistice, odkojené tvrdou vojenskou praxí, dochází slovy filmové klasiky jednou, maximálně dvakrát za deset let. Tedy za předpokladu, že se v mezidobí neobjeví okolnosti, které by umožnily za selhání logistiky označit pochybení vzniklá zcela jinde, totiž tam, kde chyby z dobrých důvodů připustit nelze.

Rychlejší než myšlenka…

Byly doby, kdy bylo možné úvodník pro pravidelný týdeník napsat i v několikadenním předstihu, aniž byste riskovali expiraci jeho bezprostřední aktuálnosti. Ty doby jsou zjevně nenávratně pryč. Vývoj nezastavíš a věci kolem nás se dějí bez ohledu na to, zda je den nebo noc. Část toho jde nejspíš na vrub moderních komunikačních nástrojů, nebo chcete-li platforem. Ty nejenže to umožňují, mnohé z nich svou jednoduchostí a uživatelskou vstřícností dokonce vyzývají k tomu, abyste je použili hned, jakmile se vám v mysli třeba jen začíná rodit nějaká myšlenka. Co by ještě před nedávnem znamenalo, že s ní budete muset dojít k počítači, zapnout ho a s ohledem na zvyklosti začít obratně formulovat, to je dnes otázkou několika málo kliků na telefonu z kanape, taxíku, nebo třeba od stolu v baru nevalné pověsti. Digitální svět křižují miliardy sdělení, z nichž mnohá jsou ovlivněna okamžitým rozpoložením pisatelů, chybujícím asistentem prediktivního psaní i opileckou pýchou. Co konkrétně finální podobu textu formovalo ale už nikdo nezjistí. Vzít zpět zprávu, která už jednou odešla, je složité. Vedle stopy digitální totiž za sebou navíc většinou zanechává i stopu emocionální.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.