Jako klid před bouří …

15.08.2024 | Pod lupou

Jakkoliv nám nepřísluší v oborovém periodiku hodnotit politické či dokonce vojenské události, byť by byly sebevýznamnější, za pozornost určitě stojí povšimnout si jisté paralely, kterou lze aktuálně spatřit ve vývoji obou nejvýznamnějších válečných konfliktů na straně jedné a v logistice na straně druhé. Ve všech případech jde totiž o chvíli napjatého očekávání budoucího vývoje.

Ten může přinést jak zcela zásadní změnu k horšímu, tak i toužebně očekávané uvolnění a s ním spojenou perspektivu lepších zítřků. Zatímco blízký východ žije v očekávání podoby reakce Íránu na diverzní akci Izraele a Evropa zvědavě vyhlíží, jak se vládce východní mocnosti postaví k historicky prvnímu úspěšnému průniku ukrajinských vojsk na jeho území, my v logistice bedlivě sledujeme vývoj situace v Evropě kolem proměny jednoho z klíčových oborů, kterým je automotive. Ten se na straně reálné poptávky zejména o moderní elektromobily potýká se zásadními problémy, které se, umocněné rozčarováním investorů nad nečekaně slabou návratností peněz vložených do rozvoje AI v posledních dnech dominovým efektem šířily do celé řady hi-tech oborů. Výzvy přerostly v rizika a dnes je tak skutečně složité odhadnout, kam nejlépe upřít veškeré úsilí, kam a v jakém rozsahu nasměrovat investice a jakými dovednostmi a technologiemi vybavit své lidi, aby měli šanci v nadcházejícím období uspět. Nezbývá, než žít více přítomností a budoucnost prozatím spíš jen sledovat na pozadí, i když mnozí jistě oprávněně varují před rizikem, že kdo do vlaku budoucnosti nenaskočí dnes, v lepším případě za pár let uvidí jen jeho koncová světla.

Teď ale spoustu oborů a s nimi i logistiku čeká jeden z významných sezónních vrcholů, kterým je návrat školáků zpátky do lavic, který následně plynule přejde už do předvánoční špičky. Takže v logistice aktuálně prožíváme klid před bouří i v krátkodobém horizontu. Sezónní špičky jsou ale výzvami v pravém smyslu toho slova, s těmi počítáme a nebojíme se jich. Na tento typ bouří jsme dokonale připraveni a vlastně se na ně docela těšíme …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.