Raketový nástup dotykových obrazovek, jejichž rozměry mezigeneračně rostou snad exponenciálně, vysvětlují prodejci dnešních aut jejich schopností nabídnout téměř nekonečné množství funkcionalit umožňujících připojení téměř čehokoliv k čemukoliv, aktivování všemožných asistentů, autonomního parkování, časovaného předehřívání či vzdáleného klimatizování. Komfortní, líbivé a přitom jednoduché, bezpečné, spolehlivé a intuitivní auto abyste dnes pohledali. Výběr se postupně opravdu rychle zužuje a tím logicky významně klesá i zákaznická loajalita ke značkám, které jako by v poslední době rezignovaly na výhrady těch, kteří po generace jejich evolučně vznikající produkty ochotně kupovali.
Bývalo skvělé, když nás přechody mezi jednotlivými modely jednoho výrobce ani mezi jednotlivými generacemi stejného modelu vozu nenutily nahlížet do tlustých svazků tzv. palubní literatury. To podstatné zůstávalo stejné, zvykali jsme si jen na jednotlivosti. Kdekdo se dnes asi po právu ptá, jaké nebezpečí představuje ve stotřicetikilometrové rychlosti v levém jízdním pruhu dálnice člověk, jenž pro zaparkování v podélné řadě vozidel potřebuje parkovacího asistenta. Na druhé straně ale objektivně zejména v Evropě přibývají stále další legislativní požadavky, kterým výrobci musí vyhovět ať chtějí, nebo ne. K těm nejnovějším patří například akustický signál, rozumějte nesnesitelný nekonečný gong, který se rozezní vždy, když překročíte nejvyšší povolenou rychlost o dva kilometry v hodině. A co hůř, tuhle funkci vám neodpojí ani ten nejschopnější elektrokejklíř. Obávám se, jestli se pomalu ale jistě neblíží doba, kdy světelné a akustické signály z kapličky přístrojů na palubní desce už nebudou vypovídat o selhávání techniky, ale o pochybení nás samotných …
Miroslav Rumler
