Mrazy, sníh a … inspirace opicí!

Život je tak trochu jako křivka zvukové vlny. Chvíli jsi dole, chvíli nahoře. A takovou symbolickou zkratkou na cestě mezi prožitkem štěstí na straně jedné a splínem na té druhé jsou do jisté míry i ty právě probíhající Olympijské hry. I sebemenší úspěchy našich sportovců, ale zejména ty oceněné některou z medailí, nás vynášejí na samotný vrchol společné euforie, s každým neúspěchem těch favorizovaných se naopak propadáme hluboko do depresí a neváháme při tom mluvit o nespravedlnosti, křivdě, nebo alespoň o nepřízni osudu.

Docela rád při různých příležitostech zmiňuji, že logistika je v nějaké podobě více či méně ukryta za vším, co ve svém běžném životě děláme, čím se zabýváme a co nás obklopuje. Od ranní kávy s čerstvým pečivem, přes cestu do práce, stravování našich dětí ve školách, opravy vozidel v autoservisech, zdravotní péči v nemocnicích, nákupy v kamenných obchodech i e-shopech, až po výlety do přírody nebo třeba za sportem. Myslím to obecně, tedy tak, že uspokojování našich každodenních potřeb působí jako spouštěč mnohdy velmi složitých mechanismů, jejichž existenci si neuvědomujeme, dokud se někde něco nevymkne kontrole. A k tomu v logistice, odkojené tvrdou vojenskou praxí, dochází slovy filmové klasiky jednou, maximálně dvakrát za deset let. Tedy za předpokladu, že se v mezidobí neobjeví okolnosti, které by umožnily za selhání logistiky označit pochybení vzniklá zcela jinde, totiž tam, kde chyby z dobrých důvodů připustit nelze.

Byly doby, kdy bylo možné úvodník pro pravidelný týdeník napsat i v několikadenním předstihu, aniž byste riskovali expiraci jeho bezprostřední aktuálnosti. Ty doby jsou zjevně nenávratně pryč. Vývoj nezastavíš a věci kolem nás se dějí bez ohledu na to, zda je den nebo noc. Část toho jde nejspíš na vrub moderních komunikačních nástrojů, nebo chcete-li platforem. Ty nejenže to umožňují, mnohé z nich svou jednoduchostí a uživatelskou vstřícností dokonce vyzývají k tomu, abyste je použili hned, jakmile se vám v mysli třeba jen začíná rodit nějaká myšlenka. Co by ještě před nedávnem znamenalo, že s ní budete muset dojít k počítači, zapnout ho a s ohledem na zvyklosti začít obratně formulovat, to je dnes otázkou několika málo kliků na telefonu z kanape, taxíku, nebo třeba od stolu v baru nevalné pověsti. Digitální svět křižují miliardy sdělení, z nichž mnohá jsou ovlivněna okamžitým rozpoložením pisatelů, chybujícím asistentem prediktivního psaní i opileckou pýchou. Co konkrétně finální podobu textu formovalo ale už nikdo nezjistí. Vzít zpět zprávu, která už jednou odešla, je složité. Vedle stopy digitální totiž za sebou navíc většinou zanechává i stopu emocionální.