Nahoru a dolů …

07.12.2023 | Pod lupou

Dovolte mi sérii vzpomínek věnovaných technologiím minulosti, jež zásadně ovlivnily naši současnost, zakončit s pomocí sarkasmu vyjádřeného pomyslnou hádkou Googlu, Facebooku, Wikipedie, internetu a elektrické energie, ve které se její účastníci přou o to, kdo je pro lidstvo nejdůležitější.

Zatímco Google argumentuje svou schopností všechno najít, Facebook se chvástá že všechny zná, Wikipedie je přesvědčená, že všechno ví a internet kontruje, že nebýt jeho, nikdo z jeho oponentů tu není, nastává ten pravý čas, kdy se do diskuze vloží elektřina a praví: „Tak se všichni pěkně uklidníme, jo …?“. Říkáte si možná, proč právě tenhle otřepaný vtip? No protože si nedokážu představit lepší úvod pro představení vysokozdvižného vozíku, který jakoby vévodil všemu, o čem jsme si v posledních týdnech v této minisérii povídali.

Bez něj by totiž zboží označené čárovými kódy na paletách do kontejnerů určených pro přepravu napříč celým dodavatelským řetězcem při jeho komplexnosti prostě a jednoduše nikdo nenaložil a nevyložil. Prostě ne. Nebudu vás obtěžovat úvahami o tom, kdy byl tím, kdo s tímhle objevem přišel jako první, ani tím, která z renomovaných značek představuje v tomto duchu praotce zakladatele. Důležité je v daném kontextu především to, že první stroj schopný manipulovat se zbožím připraveným na podložce představující prababičku dnešní europalety, začal lidem pomáhat zvyšovat efektivitu jejich práce už ve dvacátých letech minulého století. Vůbec první vysokozdvižný vozík byl totiž patentován ve Spojených státech v roce 1920 a tak vlastně na pomyslné časové ose předeběhl jak čtyřcestnou paletu, tak i kontejner a čárové kódy.

Ilustrační foto: historický vozík

I pro vysokozdvižný vozík to byl právě tragický konflikt druhé světové války, který definitivně upevnil jeho globální úspěch a zvedl stavidla jeho širokého komerčního využití. Již v průběhu války spojenecké armády vizionářsky investovaly do četných logistických inovací. Vysokozdvižný vozík si v této fázi zajistil své pevné místo v jejich společné týlové strategii. No a to, že pak v rychlém sledu následavala standardizace přepravních palet, námořních kontejnerů a později i identifikace prostřednictvím čárových kódů, už by bylo jen opakováním dříve popsaného …

Miroslav Rumler

Jen tak znát těch pár fíglů …

Těžko je dnes člověku psát o něčem jiném, než o perspektivách dalšího vývoje v rámci pavouka právě probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji. Výsledky, sestavy, posily, zranění, teploty v halách, sledování utkání vlastního týmu i těch druhých a hlavně nejrůznější odhady dalšího vývoje už tradičně ovlivnily významné části národa nejen většinu volného času, ale pohříchu zasahují i do práce firem všech velikostí. „Můžeme si zavolat, jen ne dnes odpoledne, to hrajeme“, zní v poslední době standardní odpověď.

Logistika ve světle polární záře …

Že to ale byla jízda, ten uplynulý týden! Napětí, které hned druhý den mistrovství světa přinesl napřed konec základního hracího času, následovaný vyčerpávající hrou v prodloužení zakončený úspěšnými nájezdy už v prvním utkání české reprezentace s obávanými Finy. Jako by šťastný konec téhle zápletky předznamenala výjimečná scenérie páteční polární záře. Ta se jen několik málo minut před koncem třetí třetiny rozlila nad celým Českem s nebývalou intenzitou. Pro ty šťastnější, kteří dokázali souběh těchto dvou výjimečných událostí úspěšně zvládnout, šlo o chvíle, na které budou ještě řadu let vzpomínat. Chtělo to ale dobrou logistiku.

Kdo nefandí, není Čech …

Je čtvrteční ráno a my za sebou máme tři významné svátky, jakými byly slavnosti 1. máje, výročí povstání Pražanů proti nacistické okupaci a vzpomínka na konec druhé světové války na starém kontinentě. Všechny provázela celá spousta oslav, které do ulic, parků a vůbec do veřejných prostor přivedly za zábavou tisíce lidí.