Ponechat všechny možnosti otevřené…

05.03.2026 | Pod lupou

Desítky let jsme žili v přesvědčení, že to, na čem opravdu záleží, je logistickou službu co možná nejlépe optimalizovat a nastavit ji tak, aby nabízela maximální přesnost za minimální cenu. V zorném poli jsme všichni měli na prvních místech minimalizaci zásob, JIS, JIT a každoroční evergreen v podobě tlaku na další snižování logistických nákladů. Až globální pandemie nás donutila tuhle cestu částečně opustit a dát se víc cestou diverzifikace přepravních tras, hledání alternativních dodavatelů, navyšování hladiny kritických zásob.

Cena sice i nadále zůstala klíčovým parametrem při výběru dodavatele služby, tak nějak se ale přestaly oči zavírat před nutností mít v záloze i nějakou tu příslovečnou Variantu brod. Pak s ruskou armádou přišla po více než sedmi dekádách do Evropy zase plnohodnotná válka, oproti všemu dosud známému navíc doplněná o úroveň kybernetickou, a my jsme byli nuceni k diverzifikaci tras, dodavatelů a materiálů přidat další významný faktor, kterým je od té doby silný akcent na odolnost dodavatelských řetězců. Geopolitika se tak stala dalším významným game changerem, který jsme museli začít brát zatraceně vážně.

Optikou dnešních dnů, zejména pak ve světle čerstvě zažehnutého plamene vojenského konfliktu na Blízkém východě lze asi s trochou cynismu konstatovat, že dnes víc, než kdy jindy platí, že něco zlého přineslo i něco dobrého. Že totiž stále ještě čerstvé krizové zkušenosti způsobily, že globální dodavatelské řetězce překvapivě dnes nepanikaří a nekolabují, ale jen aktivují připravené plány B, případně C, aby koncoví zákazníci mohli svou práci i nadále dělat tak, jak jsou zvyklí. Vývoj postupně dává vyniknout správnosti tvrzení o tom, že zásadou dneška, ale zejména strategií pro roky nadcházející, musí zákonitě být snaha ponechat co nejvíce možností otevřených tak, abychom se za žádných myslitelných okolností nemohli ocitnout ve slepé uličce, ze které není cesty zpátky. A to je něco, co zaplaťpánbůh i nadále zůstává nedílnou součástí DNA profesionální logistiky – dědictvím ostruh vysloužených ve službách bojujících armád, korporátů podmaňujících si ty nejvzdálenější kouty světa, záchranářů likvidujících následky živelních pohrom, nebo třeba výrobců a distributorů život zachraňujících léčiv.

Jsem na hony vzdálen tomu konstatovat, že na živelné události nebo válečném konfliktu je cokoliv pozitivního. Je ale třeba si připustit, že každá krize vytváří příležitost naučit se něčemu novému, vyzkoušet dříve nepoznané a ověřit předpoklady doposud jen teoretické. To je jediná cesta, jak průběžně budovat vlastní odolnost. Logistika je jakousi páteří celé moderní společnosti, a proto musí být především dostatečně pružná a odolná. To je jedním z dobrých důvodů, proč ji navzdory všemožným tlakům a módním trendům i do budoucna zachovat silnou, kreativní, efektivní, a široce dostupnou. S takovou logistikou dokážeme překonat lecjaké překážky, kterých před námi nejspíš stojí bezpočet…

Miroslav Rumler

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Když ani zlaté dno netáhne…

To ještě i v Praze ležel sníh, když jsem zjistil, že mě letos bude čekat postavení nového plotu. Přes sousední pozemek k tomu našemu drátěnému, narychlo prostříhanému obyčejnými kleštěmi, tenkrát vedla sněhovým popraškem vyšlapaná cestička, která pak pokračovala k neodborně otevřenému zahradnímu domku s nářadím. Asi není třeba popisovat, jaké překvapení ve mně vzbudilo zjištění, že i v dnešní době stále někomu stojí za to vážit tak komplikovanou cestu k nabytí spíše průměrného ručního nářadí, dobrého tak maximálně k fyzické dřině, cynicky označitelné za příslovečnou krev, slzy a pot. I dnes tak holt plot musí plnit více funkcí než jen tu dekorační.

Jako zmatení jazyků…

Zmatení jazyků, nebo chcete-li biblický příběh, v němž Bůh lidi pyšně stavící babylonskou věž až do samotného nebe potrestal tím, že jim znemožnil vzájemnou domluvu rozdílnými jazyky. Jako by rozdílnými jazyky mluvili i ti, kdo vztah vítěze a poraženého prezentují jako současné vítězství obou soupeřících stran, jakkoli to odporuje veškeré logice klání dvou odhodlaných bijců…

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.