Světlo v tunelu

14.03.2024 | Pod lupou

Nestranný pozorovatel by snad mohl namítnout, že když jsme se na tomto místě problematice ESG věnovali před týdnem, není důvod se k tomuto tématu dnes znovu vracet. Mně to ale ve světle včerejšího ESG Fóra společnosti Reliant věnovaného strategii udržitelnosti v dopravních a skladových procesech nedá a pokusím se vám nabídnout pohled optikou zkušených logistických praktiků, kteří v této souvislosti včera jako speakeři a účastníci panelových diskuzí v pražském hotelu Panorama vystoupili.

Jako nečekané proražení štoly propojující kalnou lagunu zelené ideologie s proudem bystřiny logistické reality reflektující každodenní potřeby nejrůznějších zákazníků zapůsobila minulý týden zpráva o tom, že Evropský parlament přijal na návrh Komise usnesení, že elektromobil není automaticky klimaticky neutrální vůz. To ve zkratce znamená, že skutečné emise bude u všech vozidel bez ohledu na použitý pohon třeba shodně sledovat v průběhu celého jejich životního cyklu a ne pouze „u výfuku“. Tento fakt, jakkoli nezbytně nemění kurz vývoje světové ekonomiky hned o sto osmdesát stupňů, dává znovu naději těm, kdo věří v nutnost ponechat otevřených co možná nejvíc cest k udržitelnému podnikání a zodpovědně testovat, pro jaký účel jsou jednotlivé technologie vhodné a pro jaký by byly případně krokem nesprávným směrem.

Právě potřeba ponechat více času na přechod k alternativním palivům pro komerční flotily a zdrojům energie pro komerční nemovitosti dominovala jako nosné téma v průběhu celé konference. Nastolená témata nepřinesla překvapivě žádné viditelné rozpory mezi účastníky. Shoda naopak panovala na tom, že klíčovým faktorem dalšího vývoje je jednak ochota všech zainteresovaných stran právě do nových technologií nasměrovat nezbytné investice, ale především zajištění dostatečného množství obnovitelné energie. To znamená, že v nejbližší době bude nezbytné v první řadě vyřešit klíčové otázky spojené s podobou udržitelné energetiky budoucnosti, jež následně umožní zodpovědnou a hlavně perspektivní volbu technologií pro jednotlivé segmenty logistiky napříč celým dodavatelským řetězcem. A to skutečně dává naději, že by proud čiré vody každodenní praxe mohl vrátit život do tůně děním posledních let tak nějak odříznuté od zbytku světa …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.