Tma snad jen pod svícnem …

22.02.2024 | Pod lupou

Jako denní cyklus, den a noc, se nám může zdát situace kolem evropského automobilového průmyslu, který je pomyslným srdcem nejen ekonomiky naší, ale především té německé, která tak zásadně ovlivňuje fungování celé naší společnosti. Většina z nás má stále v paměti mnohaletou honbu tohoto odvětví za minimalizací výrobních nákladů mnohdy až na úkor bezpečnosti dodavatelského řetězce, k dokonalosti dovedené metody JIT a JIS, paniku z vícenákladů způsobených byť jen několikaminutovým zastavením výrobních linek, posedlost certifikací kvality …

Dnes jsou podle dostupných informací mnohadenní, ale i týdenní odstávky výroby z nejrůznějších důvodů skoro standardem, nové vozy trpí celou řadou kvalitativních neduhů, které se jejich majitelům často celé měsíce nedaří odstranit, přitom patrný je především tlak společnosti na to, aby výrobci deklarovali svou oddanost plné elektromobilitě v podobě takzvaných BEV – Battery Electric Vehicles, tedy té nejvyšší formě elektrifikace automobilu.

Většina z nás prožívá období větších či menších rozpaků nad tím, že by před evropským automotivem nebyla lepší budoucnost, než přinejmenším rozporuplná soutěž s automobilkami etablovanými v krajích našemu trhu velmi vzdálených, navíc s historií píšící se v lepším případě jen nízké desítky let, pro něž jsou pojmy jako tradice, kvalita, řemeslné zpracování, vztah k zaměstnancům, dodavatelům ale i životnímu prostředí mnohdy velmi abstraktní. Naši rozpolcenost dále prohlubuje stále jasnější obraz toho, že všechny klíčové zdroje pro výrobu zejména čistě elektrických vozidel již řadu let drží pevně ve svých rukách východní imperiální mocnost, které tak její vlastní výrobky vycházejí ve srovnání s těmi našimi až zázračně levně. I proto jimi s nebývalou rychlostí postupně zaplavuje celý západní svět, jenž je nepochybně klamán nejspíš právě proto, že z nějakého důvodu klamán být chce. Vše nasvědčuje tomu, že v prostředí, jež si v posledních několika letech západní civilizace nastavila, žádnou jinou perspektivu čekat ani nelze.

O to víc možná zdánlivě stojaté vody směřování evropského automotive čeří informace o tom, že právě ta největší automobilová mocnost Evropy, tentokrát ale bez velké okázalosti, začíná masívně ivestovat do výroby a distribuce vodíku, v němž aktuálně spatřuje potenciál hodný pozornosti. Tím nejbližším cílem je u našich sousedů do roku 2026 zkombinovat vlastní výrobu vodíku, dovoz z Nizozemska, skladování, přepravu a odběr z rafinérského, ocelářského a chemického sektoru v regionálním měřítku mezi městy Lingen, Gelsenkirchen a Duisburg. Dalším krokem bude do roku 2028 propojit domácí výrobu a důležitá místa dovozu s hlavními centry spotřeby. K tomu Němci plánují potrubí ze Severního moře, které zajistí přímé spojení z Wilhelmshavenu a dovozního místa v Norsku do Porúří. Ve stejném roce se plánuje realizace propojení s Belgií. Do roku 2030 se síť má rozrůst na více než 2.000 kilometrů …

S jistým zpožděním, přesto však i u nás existuje národní vodíková strategie z pera ministerstva průmyslu a obchodu a podobně jako ta německá počítá s možností širšího využití vodíku mj. i v oblasti dopravy a logistiky. Je dobré vědět, že ač zatím stále tak trochu ve stínu svícnu BEV elektromobility, přesto se bez větší publicity pomalu ale jistě začíná rozhořívat plamínek jedné z možných technologií, v nichž momentálně Čína nedominuje. Mohlo by tak tentokrát jít o technologii perspektivnější právě pro evropské automobilky, které její potenciál doposud z nejasných důvodů opomíjely. Věřme tedy, že jde o první nesmělé krůčky k otevření více cest k cíli, který se tak možná stane pro nás pro všechny dosažitelnějším …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.