Zpátky ke kořenům …

19.01.2023 | Pod lupou

Poslední dny přinesly živou diskuzi o tom, jak vlastně vnímáme armádu, vojáky a jejich úlohu v naší společnosti. Ti ve věku středním a zejména vyšším středním mají armádu povětšinou spojenou s povinnou vojenskou službou, s útěky přes kasárenský plot, smaženým sýrem v nádržní restauraci a pomíjivými milostnými vztahy daleko od domova. Mladší ji pak mají tendenci vidět asi spíš na pozadí mezinárodních misí našich vojáků po boku jejich zahraničních kolegů.

Co však armádu let dávno minulých a těch dnešních spojuje je skutečnost, že to byla právě ona, kdo dal vzniknout disciplíně zvané logistika. I právě probíhající boje na východě Ukrajiny jasně ukazují, jak důležité je, aby nejen munice a vojenská výzbroj, ale zejména potraviny, zdravotnický materiál nebo třeba zimní výstroj dorazily v pravý čas na správné místo. Ani dříve, ani později. Zákonitosti, které v mírové společnosti dělají život komfortní a podporují poptávku, jsou ve vypjaté situaci život nejen umožňující, ale mnohdy i zachraňující.

Smyslem této glosy není dávat doporučení ani ke glorifikaci armády, ani k jejímu odsuzování. Smyslem je jen připomenout široké logistické veřejnosti, že to bylo právě vojenské prostředí, které dalo vzniknout našemu oboru, definovalo celou řadu standardů, jež dodnes používáme, a to daleko za hranicemi kasárenských dvorů …

Miroslav Rumler

Očekávání spojuje …

Jak se dalo předpokládat, do našich každodenních úvah se den ode dne výrazněji vkrádají ty spojené s vývojem právě probíhajícího hokejového mistrovství světa. Středobodem našeho světa se tak namísto vrtochů světových leaderů stávají výsledky, sestavy, skóre a vyhlídky napřed na umístění ve skupině a později v bojích o medailové pozice. Je to snad právě ta obrovská nejistota každého dalšího výsledku, která nás spojuje v naší společné podpoře našich týmů i oblíbených jednotlivců. Neznamená to ale, že bychom se nedokázali mezi sebou pořádně pohádat, jen se hádáme tak nějak pro společnou věc.

Jako jízda na tygrovi…

Kdyby nešlo o témata tak zásadní, chtělo by se říct, že události posledních týdnů gradují jako kvalitní kabaretní program. Kdo si myslel, že sváteční odstávka ze všední pracovní rutiny minulého týdne alespoň trochu zklidní vlny společenského dění, byl na velkém omylu. Bylo to právě naopak. Celý uplynulý týden tak byl, snad povzbuzen zkušeností z předchozího bezprecedentního Ibero blackoutu, dalším ve štafetě pokořování rekordů.

Když je pouhé přání otcem myšlenky…

Bezmála dva roky obyvatele Brna a všechny, kdo přes jihomoravskou metropoli z východu na západ či obráceně po jediné použitelné komunikaci v podobě D1 projížděli, donedávna sužovaly nekonečné kolony a z nich plynoucí zdržení v rozsahu vyšších desítek minut. Důvodem byly vleklé stavební práce, jejichž avizovaným cílem je situaci do budoucna zlepšit. Co bylo ale důvodem (nejen) včerejší paralýzy dopravy v Praze a na trase existující části obchvatu pro dopravu tranzitující na téže východo-západní dopravní ose, o tom můžeme jen spekulovat. Faktem však je, že dopravní kolaps tentokrát nepostihl zdaleka jen hlavní město, ale pomyslnou sekeru kongescí zasekl hluboko do prostoru středočeského kraje. Od brzkého rána až do pozdních večerních hodin se jen velmi zvolna posouvala doprava ve všech pruzích klíčových arterií D1, D5, D8 i D11 v délce několika desítek kilometrů. Samostatnou kapitolu i tentokrát psala trestuhodně poddimenzovaná D0 a to takřka v celé své dosavadní délce.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.