Dilematem sice odlišným, přesto s podobnými konturami, se aktuálně zabývá i italská vláda. Plánuje totiž ve světle setrvale rostoucí poptávky po elektrické energii, navzdory linii vytýčené svou dosavadní klimatickou politikou, posunout termín trvalého odstavení vlastních uhelných elektráren o dalších 13 let, tedy až na rok 2038. I v tomto případě platí, že zadarmo na světě nic není a být skutečně ani nemůže. Tady sice environmentální koze apetit energetického vlka tak trochu rozčísne pěšinku, ale podobně jako v případě našeho stropování pumpařských marží, účel tak nějak světí prostředky.
Úvahy o vlkovi a koze mě zastihly právě v den, kdy jsem s těžkým srdcem prodával historickou motorku, totiž skútr z roku 1960, kterému jsem kdysi pečlivou rekonstrukcí vdechnul zpátky život a „on“ mě pak z vděčnosti na revanš provázel celých sedmadvacet let životem mým. Nejde o standardní prodej věci, která pro vás časem ztratí význam. Je to jako když se vám má nadobro odstěhovat dobrý kamarád, se kterým jste leccos prožili, na kterého jste si za ty roky zvykli a on se stal nedílnou součástí vašeho života. Ale i v takové chvíli musíte udržet emoce na uzdě a nabídku formulovat realisticky, abyste neoprávněně druhým nenabízeli něco, co ve skutečnosti vlastně nemáte. To ale nemění nic na skutečnosti, že vaším cílem zůstává dosáhnout co nejlepší cenu, i tady tak musíte najít způsob, který by vlka nasytil, aniž by koze významněji ublížil. Ve světě sběratelů (nejen) historických vozidel ale naštěstí zatím stále platí přesvědčení, že změna majitele by měla být příjemným zážitkem pro obě strany. Zatímco kupující má dobrý pocit, že se jeho sběratelský kousek dostává do správných rukou, kupujícího těší, že udělal dobrý obchod a svou sbírku moudře obohatil o dosud chybějící exponát. V ideálním světě pak není třeba nezbytně poskytovat slevu, a to ani tu imaginární, když transakci předchází pečlivá příprava, dlouhodobé sledování vývoje na trhu a schopnost pochopit motivaci a potřeby toho druhého.
Jen málokdo dokáže na první dobrou rozlišit co je lež, co úskok a co nezbytný kompromis. I když většina z nás dobře ví, že život se bez kompromisů neobejde, nikdo nemá rád pocit, že byl ke kompromisu donucen lží nebo zatajením důležitých faktů. Přál bych si, aby i politici všech úrovní obchodovali výhradně se zbožím takové kvality, která by jim umožnila si důvěru těch, kteří od nich obrazně řečeno jejich produkt kupují, udržet i dlouho po samotné transakci, jak to mezi sebou mají milovníci historických vozidel. Vám všem teď ale přeji především klidné prožití svátků jara, které už tak dlouho nedočkavě vyhlížíme.
Tak šťastné Velikonoce!
Miroslav Rumler
