Jednou z ikon filmové tvorby prvního desetiletí jedenadvacátého století byl kreslený snímek Cars, neboli Auta. Byl určen dětem, ale milovali ho – a mnohdy dodnes milují – i generace jejich rodičů. Tvůrci v Pixaru vdechli v cartoonu obyčejným starým vozům, žijícím v kdysi rušném, dnes ale díky dálničnímu obchvatu moderní civilizací dávno zapomenutém městečku, život a nezaměnitelný charakter.
Jdi pořád dopředu, a hlavně nesmíš zastavit, ani kdybys měl duši vypustit. Nesmíš ani o krok uhnout, i kdyby se cokoliv dělo. A za žádnou cenu se nesmíš ohlédnout! Tak zní instrukce princi Velenovi na cestě k Mrakomorovu hradu, ze kterého je v kultovní pohádce Princ a Večernice připraven vysvobodit milovanou Večernici.
Automatizace, digitalizace, optimalizace, práce s lidmi, kvalita, bezpečnost a dostatečná ziskovost. I to jsou – vedle celé řady environmentálních aspektů – neoddělitelné, přesto v poslední době možná trochu upozaděné, složky mixu tvořícího model udržitelného podnikání. Jen těžko lze v době, kdy je podoba dodavatelského řetězce budoucnosti víc než kdykoli v minulosti zahalena mlhou nejistoty, odhadnout pořadí jejich důležitosti.
Každodenní vstávání do den ode dne temnějšího rána i dnešní datum jasně svědčí o tom, že letní prázdniny dospěly do svého úplného a nezadržitelného konce.
V posledních dnech se stále častěji ozývají hlasy, že toho horka je už nějak moc, že v srpnu většinou bývá chladněji a že by to chtělo už konečně nějaký ten mrak, ze kterého by pořádně zapršelo.
Silné téma uprostřed příslovečné okurkové sezóny aby jeden pohledal. To bohužel platí i v logistice, kde tradiční sezónnost postupně vymizela.
Letní prázdniny se nekompromisně přehouply do své druhé poloviny, a to je po krátké odmlce dobrý důvod k úvaze o tom, co pro nás vlastně toto období znamená.
Léto, slunce, vířivka, pfff …. Anebo o něco starší, zimní edice: Já nemusím, já už ho vidím! Když ji miluješ, není co řešit. Vzpomínáte?
Z logiky věci by zítřejší vysvědčení mělo být objektivním dokladem o reálných schopnostech každého jednotlivého žáka či studenta. Mělo by rozlišit mezi pilnými a lajdáky, mezi premianty a těmi ostatními, nebo prostě mezi těmi, kteří měli letos štěstí více a těmi, kterým tentokrát to příslovečné štěstíčko chybělo. Vysvědčení by mělo hodnotit spravedlivě.