To ještě i v Praze ležel sníh, když jsem zjistil, že mě letos bude čekat postavení nového plotu. Přes sousední pozemek k tomu našemu drátěnému, narychlo prostříhanému obyčejnými kleštěmi, tenkrát vedla sněhovým popraškem vyšlapaná cestička, která pak pokračovala k neodborně otevřenému zahradnímu domku s nářadím. Asi není třeba popisovat, jaké překvapení ve mně vzbudilo zjištění, že i v dnešní době stále někomu stojí za to vážit tak komplikovanou cestu k nabytí spíše průměrného ručního nářadí, dobrého tak maximálně k fyzické dřině, cynicky označitelné za příslovečnou krev, slzy a pot. I dnes tak holt plot musí plnit více funkcí než jen tu dekorační.

Zmatení jazyků, nebo chcete-li biblický příběh, v němž Bůh lidi pyšně stavící babylonskou věž až do samotného nebe potrestal tím, že jim znemožnil vzájemnou domluvu rozdílnými jazyky. Jako by rozdílnými jazyky mluvili i ti, kdo vztah vítěze a poraženého prezentují jako současné vítězství obou soupeřících stran, jakkoli to odporuje veškeré logice klání dvou odhodlaných bijců…

Přesně tak aktuálně parafrázuje přední česká ekonomka, šarmantní Helena Horská, prohlášení české vlády o hledání cesty ke zlevnění pohonných hmot přes snížení spotřební daně. Ta činí 12,84 Kč za litr benzínu a 9,95 u nafty. Už jen korunová sleva na spotřební dani, které si běžný motorista nejspíš ani nevšimne, připraví státní rozpočet o zhruba 10,5 miliardy ročně, a to včetně tzv. DPH efektu. K tomu je nutné připočíst cenu peněz, které si na takovou slevu musí stát s deficitním rozpočtem, stejně jako běžný občan na svou hypotéku, půjčit. Při pětiprocentní úrokové sazbě by tak šlo jen na úrocích o dalších 525 milionů korun. Jde tedy o slušné peníze, které by pak mohly zatraceně chybět při naplňování slibů daných voličům v rámci předvolební kampaně. Nic na světě zkrátka není zadarmo, takže nakonec budeme s pravděpodobností hraničící s jistotou svědky navenek působivého, reálně však nepříliš účinného zastropování marží obchodníků, aby se ten příslovečný vlk nažral a koze se přitom nezkřivil ani chloupek.

Sedm kulí jako v Sarajevu, padesát odstínů šedi i Ztohoven už jsme tu měli. Teď je ale nejspíš v kurzu patnáctka, která podle všeho momentálně silně ovlivňuje stav globálních trhů (nejen) s ropou a ropnými produkty. Rozumějte patnáct bodů pro mír na Blízkém východě. Patnáct bodů, na jejichž existenci či neexistenci, resp. akceptaci či neakceptaci záleží to, za kolik my tady v Evropě, ale nejen tady, budeme kupovat naftu a benzín, ale samozřejmě i spoustu dalších každodenních produktů a služeb na ropě závislých.

Ráno vás, po dlouhých měsících vstávání do beznadějné tmy, už zase budí jemný dotek slunečních paprsků doprovázený čiperným zpěvem ptačích navrátilců z teplých krajin. Svět se najednou stává tak nějak příjemnějším. To ale jen do chvíle, kdy na vás z televize nebo z oblíbeného portálu vyskočí zprávy o dalších škodách na blízkovýchodní ropné infrastruktuře, které mají vzácnou schopnost významně rozkolísat světové trhy a ohrozit naši každodenní rutinu. Chmury zaženete dobrou snídaní a vyrazíte mezi lidi, například na konferenci – včera třeba na tu v režii České logistické asociace v příjemném prostředí kampusu Vysoké školy ekonomické v Praze.

Alespoň to ve své poměrně melancholicky laděné písni z roku 1980 tvrdí dnes již neexistující legendární hudební skupina ABBA. Přestože její text je vlastně romantickou výčitkou za zmaření partnerského vztahu dvou lidí, já jsem si včera na sousloví The winner takes it all vzpomněl v úplně jiné souvislosti, totiž v rámci programu velké konference věnované tématům současného retailu. Speakeři v jednotlivých vystoupeních zmiňovali opakovaně význam individuální spotřeby na tvorbě a růstu našeho HDP. Nevyhnuli se porovnávání dynamiky vývoje obratu v segmentech tzv. kamenných obchodů i online, z něhož k mému příjemnému překvapení část hodnotící ochotu zákazníků k fyzickým nákupům v prodejnách nevyšla ani zdaleka naprázdno.

Desítky let jsme žili v přesvědčení, že to, na čem opravdu záleží, je logistickou službu co možná nejlépe optimalizovat a nastavit ji tak, aby nabízela maximální přesnost za minimální cenu. V zorném poli jsme všichni měli na prvních místech minimalizaci zásob, JIS, JIT a každoroční evergreen v podobě tlaku na další snižování logistických nákladů. Až globální pandemie nás donutila tuhle cestu částečně opustit a dát se víc cestou diverzifikace přepravních tras, hledání alternativních dodavatelů, navyšování hladiny kritických zásob.

Není lehké najít v uplynulém týdnu klíčovou událost, která by přímo či nepřímo nesouvisela s děním v místě Olympijských her. Mně osobně to nakonec tak trochu ulehčilo pravidlo tzv. Sudden death, jež náš hokejový tým z dalších bojů vyřadilo už ve čtvrtfinále. Stejnou logikou je ale uprostřed února těžké najít akci, která by o kvalitě současné logistiky vypovídala lépe než odhalení vítěze tradiční ceny ELA Awards za nejlepší logistický projekt roku vyhlašované každoročně Evropskou logistickou asociací. Lety vyzkoušený koncept navíc letos překročil svůj stín a v historických prostorách vídeňského Palais Niederösterreich nabídnul jak druhé kolo hodnocení formou fyzických prezentací před mezinárodní porotou, tak i zapojení do významné mezinárodní konference. Ta nesla název Global Supply Chain Excellence s podtitulem Bridging the Continents a dala vyniknout exkluzívním speakerům předních německých automobilek, americkým odborníkům na vývoj a trendy v dodavatelských řetězcích a dalším předním osobnostem světové logistiky.

Život je tak trochu jako křivka zvukové vlny. Chvíli jsi dole, chvíli nahoře. A takovou symbolickou zkratkou na cestě mezi prožitkem štěstí na straně jedné a splínem na té druhé jsou do jisté míry i ty právě probíhající Olympijské hry. I sebemenší úspěchy našich sportovců, ale zejména ty oceněné některou z medailí, nás vynášejí na samotný vrchol společné euforie, s každým neúspěchem těch favorizovaných se naopak propadáme hluboko do depresí a neváháme při tom mluvit o nespravedlnosti, křivdě, nebo alespoň o nepřízni osudu.