„Ale třeba Bahňáka“. Pro kluky, kteří už oslavili padesátku (a snad nejen pro ty), jasný odkaz na Foglarovy Rychlé šípy a jejich dobrodružné výpravy do ikonických Stínadel, tajemné a neodolatelné části staré Prahy. Pro vás ostatní, kdo nejste odkojeni podpultovými rodokapsy, Hlasatelem a sešitovým vydáním Šípáků, třeba jen bonmot reagující na současné vládní, nebo chcete-li koaliční třenice. Prostě takové vágní vyjádření toho, že je skoro jedno, kdo ze souboje vyjde jako vítěz, protože pro NÁS je zásadní směr, tedy něco jako za co bojujeme a kam směřujeme. „Námi“ myslím logistické profesionály, kteří musí bezchybné výkony podávat navzdory politickému hašteření, vrtochům počasí, ale také tlaku ekologických aktivistů či nejrůznějších módních trendů.

Celý včerejší den přinášel stále další a další analýzy první debaty dvou současných kandidátů na post amerického prezidenta a potažmo současně nejvlivnějšího člověka planety z pera odborníků místních i přespolních. Výraz „současných“ přitom reflektuje známou skutečnost, že nejde o první předvolební debatu v tomto volebním období, ale o první mezi paní vice prezidentkou Harrisovou a panem exprezidentem Trumpem. Výsledek debaty je ale, jak se v posledních letech stalo tradicí, podle většiny komentátorů takový nijaký. Jako by odrážel pocity voličů, kteří si nejsou jisti, jestli volbou jednoho z kandidátů podpoří ve skutečnosti toho lepšího, nebo jestli tím jen podpoří tu lepší ze dvou špatných variant. Kdo si vzpomene na kterékoliv z voleb posledních let u nás, uvědomí si, v jak podobné situaci jsme i my tady u nás doma, ale i v celé Evropě.

Jakkoli pohled na bezoblačnou oblohu i venkovní teploměr svědčí o něčem jiném, rok se neúprosně přehoupnul z léta do tzv. klimatologického podzimu. S tím se do našich diářů vrací i běžná pracovní rutina, která zanedlouho plíživě přejde do období předvánoční logistické špičky, jež z mnoha úhlů pohledu představuje vrcholné období celého oboru. Ještě před tím, než nás výlohy obchodů začnou více či méně taktně upozorňovat, že je nejvyšší čas začít řešit vánoční nákupy, čeká nás ještě vrchol letošní sezóny konferenční.

Postupně si tím prochází každý z nás. Někdo dříve, někdo později, ale nakonec všichni nahrazujeme svá stará auta novými, nebo aspoň novějšími. Pro ty, kteří mají pro tento proces nastavený zaběhnutý systém, šlo obvykle o příjemnou povinnost. Snad všichni jsme se ale naučili těšit na tu nezaměnitelnou vůni nového vozu, pevné řízení, nesmlouvavý tah a tichounký chod motoru a absenci podivných zvuků, se kterými si ani v servisu nevěděli rady. To mimochodem bývaly také klíčové argumenty prodejců, kteří se vás snažili nadchnout pro auto právě z jejich dealerství. Doba se ale mění. Úspěch značky a konkrétního modelu stále méně závisí na výkonu motoru nebo přesnosti převodovky, velmi okrajově rozhodování zákazníků ovlivňuje i design nebo dokonce bezpečnost. Marketingovým sloganům vévodí konektivita, jízdní asistenti a stále více i plnění požadavků platné či očekávané legislativy.

Jakkoliv nám nepřísluší v oborovém periodiku hodnotit politické či dokonce vojenské události, byť by byly sebevýznamnější, za pozornost určitě stojí povšimnout si jisté paralely, kterou lze aktuálně spatřit ve vývoji obou nejvýznamnějších válečných konfliktů na straně jedné a v logistice na straně druhé. Ve všech případech jde totiž o chvíli napjatého očekávání budoucího vývoje.

Logistika, a nejen ona, čelí v současnosti celé řadě naprosto bezprecedentních výzev a budoucnost v tomto směru slibuje další. Vedle tlaku na dramatické snižování negativního vlivu na životní prostředí ale nadále sílí akcent i na její spolehlivost, cenu, flexibilitu a pracovní podmínky zaměstnanců. Přesto, nebo právě proto, je velmi zajímavé sledovat, jak se s vývojem na trhu vyrovnávají jednotlivé společnosti, zejména pak ti největší hráči. Jistým druhem přehlídky tvořivosti těch nejaktivnějších evropských společností je každoroční vyvrcholení soutěže o nejúspěšnější evropský projekt Evropské logistické asociace s názvem ELA Awards.

Příští rok to bude už sto let, kdy pařížské úřady zakázaly z hygienických důvodů koupání ve vodách řeky Seiny. Důvod byl tenkrát velmi pragmatický: kanalizační systémy měst ležících na této řece, a zejména pak systém samotné Paříže, byly vybudovány tak, že v případě větších dešťů nezvládají odpadní vody čistit a přebytečnou dešťovku spolu s městskými fekáliemi prostě bez čištění pouští do řeky. To bez větších změn trvalo devadesát let, což odpovídá přibližně čtyřem lidským generacím. I v souvislosti s plány na uspořádání současné letní olympiády v Paříži francouzské úřady za poslední roky investovaly do změny kvality vody v Seině 1,4 miliardy eur, což odpovídá 35,5 miliardy korun. Byla pořízena a instalována nová zařízení na retenci a úpravu vody jak v Paříži, tak i v jejím okolí. Současně s tím byly tisíce domů a lodí na kanálech nově napojeny na kanalizační systém. O vyčištění řeky se celou tu dobu mluví jako o velké výzvě.

Jestli snad někdo, podobně jako já, měl tendenci letošní léto označovat za líheň neočekávaných událostí, jistě také pochopí, když těch několik posledních dnů označím za smršť, nebo možná dokonce za jízdu na tobogánu mediálních senzací. Událostí, které si žádný příslušník pověstné sedmé velmoci nemůže nechat proklouznout mezi prsty. No kdo to má …?, mohla by znít parafráze na repliku z populárního televizního retro seriálu: historicky největší globální výpadek moderních informačních systémů těsně následovaný odstoupením historicky nejstaršího kandidáta na úřad prezidenta globální velmoci. Ale neplýtvejme marnotratně nabídnutými tématy a vezměme to pěkně popořádku.